Kousni si do svého Duška

Alternativa

O panu Duškovi jsem četl, že propadl alternativnímu způsobu života. Také jsem se dozvěděl, že se od něj odvrací mnoho přátel a kolegů. Pravděpodobně se jedná o změnu statusu normálního typu přátelství, prostě "dislajk".

Mě ale zajímá, co je to ten "normální způsob života"? Když se věnujete dostatečně dlouho „normofilii“, je alternativa vše ostatní. Hlavně když mi to vysvětlí angažovaná demokratická stážistka novinařiny. To ve mně sice nevře krev, ale v oblasti břicha nemůžu zastavit slušnou psychosomatickou jízdu. Musí se pak počkat až to přejde. Neříkám, že stážistka nemá pravdu. Břichem ale psát neumím. Zážitkově se mi jen vybaví pasáže rozhovoru Jaroslava Duška s Čestmírem Strakatým. Narovinu – nebyl jenom o rakovině.

Kdybychom všechno udrželi ve vědomí, tak nikdo nemá psychické problémy. To by se dalo také odsoudit jako blbost, ale poté následuje důležitý doplňující komentář. To je ta naše část bytosti, kterou my vědomě neřídíme, neovládáme …a ona nám pořád vstupuje do života nějakým způsobem.

Úžasné bylo, že mě vtáhli do příběhu a vyprávění. Mocní ale potřebují vypnout vaše břicho a zapnout výchovu v hlavě. Co to znamená? Být strojem a hned hodnotit. Pravda, nepravda, zapnout, vypnout, jednička, nula. Podstata problému však stále uniká. Rozum vzdoruje a hysterčí, hledá si oběti kde může. Tam někde venku u druhých lidí.

Jaroslav říká: "Přijdu a říkám to co chci. Blbý je, když to někdo vystřihne a pak ze mě dělá osla…a vybere ňáký věty a ňáký věty tam nedá." Čestmír říká: "To se může stát ale..." a odpověď přichází: „no dyť jo, ale to už je práce toho člověka"

Že se nestrhnul ministerský povyk, když nejen předseda ČLK MUDr. Milan Kubek prohlašoval, že jediným a nejlepším řešením na novou covidí nemoc je posvátné „stoprocentně účinné očkování“ čtvrtou dávkou od firmy Pfizer? Jistěže to nebyl „ezoblábol“. To byla čistá věda a stoprocentní humanismus. Stačí si pustit televizi, nebo nášup JXD na Fórum24. Starý zkamenělý Bůh je uvězněn v sedimentech. No nic.

Novinářský avatar

V tomto rozhovoru Čestmír popisuje bolest novinářské práce. Vystavil se rozhovorem přesvědčením diváků. Hned to schytal – jen se napakoval a argumentačně neodporoval. Narušil náš emoční svět a neumravňoval neposedné Duškoviny. Je dobře, že to přenechal již zavedeným médiím a nechal mi tak prostor ukousnout si vlastní sousto.

Traumat s rozvojem sociálních sítí masivně přibylo. Je na mě, jestli si další vytvořím. Děkuji také Modrému Jelenovi za lesní moudrost.

Divadlo

Divadlo, role ve filmech, zážitky, černé barokní šlechtičny a královny. Percepční bod dítěte, chápání reality, psychospirituální krize Pepíka, improvizace, inspirace a vědomí už asi nikoho tak nebere. Úplně nejlepší by bylo, kdyby si pan Dušek změnil pohlaví. Četl totiž mnoho knížek pro dívky a nosil pásek z babiččiných šatů. To určitě něco znamená. Učenci ve vládním magisteriu by to měli vědět. Počkejme na další instrukce. Snad by pak veřejné mínění sociálních sítí kompletně zduhovatělo a „to co vědomě neřídíme“ by se samo od sebe opravilo. Paní věda by znovu povstala a uražení by nebyli tak ponížení. Nebo ne?

Pan herec a improvizátor Jaroslav Dušek nastavil zrcadlo profesorům pravdy a silně je ranil. Vyvolal totiž emoce, které je urychleně potřeba vědecky ošetřit a uklidnit tak politicky pěstované občanské ego. Pan Dušek tak trefil nemoc naší doby. Nemoc, kterou v nás v mnoha případech pěstuje i školství a anonymní práskači (bojovníci proti dezinformacím). Důležité je být hodný Jaroušek. Na zlobivce je pak jiný metr. Nejen změna statusu přátelství.

Dušek, Hnízdil, Pollert, Čížek! Žákovskou ... a sakra k tabuli !!!