Liberalismus a progresivismus na hraně tabu: Jak bojovat proti historickému zneužití pojmů?

Dnes se nacházíme v situaci, kdy liberalismus a progresivismus čelí riziku podobného osudu – jejich původní význam je zamlžen, překroucen nebo dokonce diskreditován kvůli různým ideologickým manipulacím. Jak se tomu bránit? Klíčem je osvěta o skutečném významu těchto pojmů a zároveň kritická práce s historickými kontexty, abychom zabránili opakování dezinformačního zneužití v budoucnu.

Jak se z liberálů a progresivistů stali nepřátelé svobody? Liberalismus a progresivismus vždy vycházely z idejí osobní svobody, individuálních práv a pokroku společnosti směrem k větší spravedlnosti. Přesto se v posledních dekádách začaly tyto pojmy v určitých kruzích chápat jako synonymum pro represivní dogmatismus, cenzuru a autoritářství. Jak k tomu došlo? Dvě hlavní příčiny této diskreditace jsou:

• Zneužití pojmů autoritářskými hnutími – to, co se dnes vydává za liberalismus či progresivismus, ve skutečnosti často funguje jako jejich pravý opak. Namísto svobody slova a myšlení vidíme cancel culture, politickou korektnost a netoleranci vůči jiným názorům.

• Dezinformační válka – konzervativní a populistické skupiny často zneužívají přehmaty a extrémy některých progresivních kruhů k tomu, aby liberalismus jako celek vykreslily jako utopický nebo dokonce totalitní projekt.

Důsledek? Pojmy jako liberalismus a progresivismus začínají být vnímány negativně, přestože jejich původní význam byl právě opačný. Pokud tento trend bude pokračovat, hrozí, že se z těchto slov stanou „zakázaná“ slova – stejně jako se to v minulosti stalo s pojmy „svastika“ nebo „soudruh“.

Jak tedy bojovat proti dezinformačnímu zneužití pojmů? Abychom zabránili dalšímu překrucování významu důležitých politických a historických pojmů, měli bychom přijmout dva klíčové přístupy:

1) Osvěta: Odhalení pseudo-liberalismu a pseudo-progresivismu

Jedním z hlavních kroků je odhalení a pojmenování toho, co není skutečný liberalismus nebo progresivismus, ale jeho degradovaná a autoritářská verze. Můžeme hovořit například o „anti-liberálním degresivismu“, který se za progresivní a liberální jen vydává. Přičemž hlavní znaky pseudo-liberalismu a pseudo-progresivismu jsou:

• Cenzura místo svobody projevu – snaha umlčovat opozici pod záminkou boje proti „dezinformacím“ či „nenávisti“.

• Ideologická zaslepenost místo otevřené diskuze – odmítání dialogu s jinými světonázory.

• Omezování osobních práv místo jejich rozšiřování – tlak na dodržování „jediné správné pravdy“ namísto skutečné plurality.

Skutečný liberalismus a progresivismus by měly znovu získat zpět svou původní podstatu – otevřenost, kritické myšlení a respekt k individuálním právům.

2) Odtabuizování pojmů „svastika“ a „soudruh“

Podobný osud jako nyní hrozí pojmům liberalismus a progresivismus postihly i historicky významné pojmy jako svastika a soudruh. Svastika byla po tisíce let symbolem štěstí a harmonie v hinduismu, buddhismu a jiných kulturách. Teprve po zneužití nacisty se z ní stal globální symbol zla. Soudruh bylo slovo označující bratrství, přátelství a kolektivní spolupráci, které bylo ve 20. století zkompromitováno totalitními režimy. V obou případech vidíme mechanismus tabuizace na základě historického zneužití. To neznamená, že bychom měli ignorovat historické souvislosti – naopak! Je však důležité nezapomínat na původní význam těchto slov a jejich kulturní kontexty. Odtabuizování těchto pojmů by mělo probíhat skrze:

• Vzdělávání o historickém kontextu – nejen o zneužití, ale i o původním významu.

• Otevřenou diskuzi namísto represivního vymazávání – bojovat proti nepochopení nikoliv cenzurou, ale dialogem.

• Rozlišování mezi původním významem a jeho zneužitím – například je rozdíl mezi hinduistickou svastikou a nacistickým hákovým křížem.

Pojmy jako liberalismus, progresivismus, svastika nebo soudruh nejsou samy o sobě dobré či špatné – vše záleží na tom, jak jsou používány a interpretovány. Zneužití pojmu v minulosti by nemělo znamenat jeho doživotní diskreditaci, stejně jako by nemělo být záminkou k tabuizaci hodnot, které tyto pojmy původně nesly. Pokud se nám podaří bojovat proti dezinformačnímu překrucování pojmů, můžeme zachránit nejen jazyk, ale i samotné hodnoty, na kterých stojí svobodná společnost. Historii musíme znát, ale nesmíme jí nechat diktovat, jaké slovo smíme nebo nesmíme použít.

Čtěte na podobné téma:

Bereme si „liberalismus“ a „progresivismus“ zpět!

Anti-západní degresivismus pod maskou západního progresivismu a regresivní konzervatismus

Soudruh a svastika: Běžné pojmy z předtotalitních minulostí