Nájezd na Emo

Borderland Pride původně vystupovala jménem LGBTQ2A komunity, dnes hájí zájmy 2SLGBTQIA+ hnutí. Neptejte se mě, v čem se to liší. Zájem o tento rozdíl jsem ztratil, když byla zklamána má naděje, že 2A odkazuje na Druhý dodatek americké ústavy.

Seskupení kromě vlastních akcí vyvíjí v okolí dvojměstí nátlak na místní samosprávy, školy, knihovny, církve, sportovní kluby i soukromé firmy. Dožaduje se vyvěšování různých duhových vlajek, budování duhových přechodů, vydávání různých prohlášení na podporu sexuálních menšin a vyhlašování dnů, týdnů či dokonce měsíců hrdosti. Obzvláště úporně se spolek snaží vynutit si v různých institucích drag show pro děti.

Po léta místní ustupovali všem požadavkům. Až v roce 2019 se situace změnila v sousedním městečku. To v kanadských poměrech znamená 30 km vzdálené rozcestí, kde si můžete vybrat, jestli dál na Winnipeg pojedete kratší cestou přes území USA nebo oklikou po kanadském území. Křižovatka hrdě hlásí, že má 1 186 obyvatel, a říká si Emo.

Emo vycházelo prvním požadavkům Borderland Pride vstříc, vyhlašovalo týden hrdosti a vydávalo prohlášení přesně v předloženém znění. Pak se ale změnilo obsazení obecní rady a při dalším požadavku v roce 2019 už rada z navrženého textu vynechala preambuli oslavující vybrané menšiny. Ponechala jen obecné prohlášení na podporu práv všech lidí.

V žádosti z roku 2019 dala Borderland Pride poprvé najevo, že by ocenila, kdyby obec vyvěsila duhovou vlajku. Obecní rada na tento požadavek, který neměl v historii městečka obdoby, zareagovala usnesením, že je potřeba vytvořit nějaká obecná pravidla pro vyvěšování vlajek. Během covidového zmatku na to však nedošlo.

Když v roce 2020 přistála na stole pětičlenné obecní rady nová žádost, která kromě tradičního požadavku na vyhlášení týdne hrdosti a přijetí předloženého prohlášení obsahovala i jasný požadavek na vyvěšení duhové vlajky, došlo v radě k neshodě. Starosta Herold McQuaker a další dva členové rady prosazovali, aby bylo rozhodnutí odloženo, dokud rada v souladu se svým usnesením nedořeší obecná pravidla pro vyvěšování vlajek. Zbylí dva členové si ale postavili hlavu a vynutili si okamžité hlasování, které nepřekvapivě dopadlo 3:2 v neprospěch přijetí navrženého prohlášení a vyvěšení duhové vlajky.

Borderland Pride reagovala podrážděně. Nejdříve na celý červen vyhlásila vlastní kampaň Pride Lives Here. Na 12. června 2020 pak vyhlásila zvláštní Nájezd na Emo, při kterém měla obcí projíždět protestní kolona aut. A konečně, 22. června 2020 podala kvůli údajné diskriminaci stížnost proti obci Emo a třem radním k ontarijskému Tribunálu pro lidská práva. Právní válka, která byla tímto zahájena, trvá dodnes a Emo na ní vynakládá nemalé prostředky. Občané ale postup starosty a jeho spojenců podporují, což dali najevo ve volbách v roce 2022.

Jak se pře blížila k letošnímu rozhodnutí před tribunálem, stupňovaly se požadavky Borderland Pride na „smírné“ řešení. Podle posledního požadavku z dubna letošního roku měla obec organizaci finančně odškodnit. Dále se měla zavázat každoročně vyvěšovat vlajku a přijmout prohlášení přesně v předložené podobě. Členové rady se měli podrobit převýchovnému školení. Obec také měla na své náklady a ve svých prostorách uspořádat charitativní akci Drag Event. Výtěžek z akce by měl podpořit místní knihovnu. A nakonec, výměnou za vrácení třetiny odškodnění, měla obec na vlastní náklady uspořádat další Drag Story Time Event v místní knihovně.

Obec Emo neustoupila, a tak 20. listopadu tribunál věc rozsoudil. Přihlédl k diskriminačnímu výroku pana starosty, že obec nevyvěsila vlajku ani pro heterosexuály. Odmítl upozornění obce, že na žerdi na krovu malého obecného úřadu už visí kanadská státní vlajka a další vlajku už obec nemá kam vyvěsit. Především však tribunál přihlédl ke znaleckému posudku. Doktorka Emily Saewycová, kterou média ztotožňují s profesorkou Elizabeth Saewycovou z ošetřovatelské školy při Univerzitě Britské Kolumbie, v něm vysvětlila, že podle dlouhodobé studie na 1 200 osobách v USA došlo v době prezidentství Donalda Trumpa v důsledku anti-LGBTQ rétoriky Donalda Trumpa, Mikea Pence a dalších členů Trumpova kabinetu k viditelnému nárůstu nenávistných a násilných projevů. Pročež Tribunál pro lidská práva rozhodl, že obec Emo musí Borderland Pride vyplatit odškodnění 10 000 dolarů. Dalších 5 000 dolarů má zaplatit osobně starosta. Tři členové rady, kteří hlasovali proti požadavku Borderland Pride, se mají také podrobit on-line školení Human Rights 101.

Starosta a místní obchodník se štěrkem Herold McQuaker svoji práci pro obec má jen jako vedlejší činnost a dostává za ni 9 000 dolarů ročně. Ostatní radní pobírají 6 000 dolarů ročně. Jestli se obec, starosta a radní podrobí tomuto rozhodnutí nebo věc poženou dále ke skutečnému soudu, zatím není známo.

Jak vypadá školení Human Rights 101, které prý není míněno jako trest, můžete posoudit podle přepisu jeho verze z roku 2020.

Proč to vlastně řeším?

Často se říká, že máme problémy na Západě sledovat, protože časem doputují i k nám. To ale není tak úplně tento případ. Tři velké právní neduhy, které v tomto příběhu spatřuji, již delší dobu trápí i nás.

První neduh je zřizování zvláštních rozhodčích institucí, často mimo justici. V kanadské příběhu tuto roli plní Tribunál pro lidská práva v Ontariu, který byl zřízen jako speciální správní orgán pro dohled nad plněním ontarijského Human Rights Code. Tyto orgány se časem stávají kořistí zájmových skupin, které se naučí je mocensky zneužívat. Navíc je obvykle zanedbána otázka řádného procesu před takovým orgánem. Snaha zavádět takovéto instituce k nám již delší dobu přichází z EU nebo prostřednictvím různých „lidskoprávních“ úmluv.

Druhým neduhem je zneužívání expertů či znalců. Jak se soudci zbaběle schovávají za experty jsme mohli bohatě sledovat v době covidové, kdy čeští soudci vyhlašovali pavědecké výplody televizních expertů za notoriety. A problémy jsou i se soudními znalci, vzpomeňme například na problematiku pachových stop. Nejhorší jsou samozřejmě znalci v měkkých oborech jakými jsou diskriminace, genderová tematika, dezinformace nebo extremismus. Zhoubný vliv expertů na extremismus jsme mohli pozorovat například v časech čarodějnických procesů proti neonacistům započatých za časů ministra vnitra Martina Peciny. Posudky, ve kterých znalec Ivo Svoboda sledoval prvotní povrchy vynoření, popisoval instance vymezování a přikládal mřížky specifikace, si v ničem nezadaly s Bobligovým pícháním do mateřských znamének.

A do třetice, právním neduhem je i trestání volených zástupců za jejich volbu. Tyto případy známe i z ČR. Radní z Emo hned ve své první formální odpovědi na stížnost k tribunálu správně upozorňují, že trestání za volbu jde zcela proti smyslu samosprávy a že takovéto tresty vlastně odrazují veřejnost od jakékoliv účasti na správě věcí veřejných. Pan starosta, kterému je letos 76 let, už svým frfláním naznačil, že pomýšlí na stejnou odpověď, jakou dal docent Weigel, když si vyslechl kritiku jeho revize Cimrmanovy hry Přetržené nitě.