O dezinformacích - pokračování

Obecně platí, že informace je "to", co se vyměňuje nebo předává v procesu komunikace. "To", co se předává, může být cokoliv, bez ohledu na pravdivost, nepravdivost či zlý úmysl.

Z toho vyplývá, že informace je nadřazený pojem, který zahrnuje dezinformaci, misinformaci a jejich různé deriváty a odnože. Informace je navíc vše, co se komunikuje, ať už verbálně, nebo neverbálně. Pokud stojím venku na slunci a řeknu „je hluboká noc“, komunikuji tímto nepravdivou informaci.

Lesem informací si můžeme klestit cestu různými způsoby. Můžeme vyjít ze sémantické či logické definice informace, z determinismu, nebo dokonce z termodynamiky. Já si volím cestu rozlišení informací z hlediska "pravdivosti".

Nadřazený pojem: "Informace"

Rozdělení informací na:

"pravdivé informace"

"nepravdivé informace"

Abychom mohli rozlišit mezi "pravdivými" a "nepravdivými" informacemi, potřebujeme použít kritérium pravdivosti. Jinými slovy, abychom zjistili, zda se jedná o "pravdivou" či "nepravdivou" informaci, musí tato informace projít testem "pravdivosti". To ale zdaleka není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Proto dávám slova jako "pravda" a "pravdivost" do uvozovek.

Opět se obracím na Stanford Encyclopedia of Philosophy, která rozlišuje několik konkurenčních teorií "pravdy": korespondenční teorii pravdy, Tarského teorii pravdy, koherenční teorii pravdy, pragmatickou teorii pravdy a deflační teorii pravdy. Další teorie by se jistě našly, ale pro ilustraci to myslím stačí.

Další výklad mě vede k pluralitě, postmodernismu a konci velkých vyprávění.

Toto téma je docela odborné a vyžaduje určitou obeznámenost a zájem dozvědět se něco hlubšího o podstatě informace. Nemyslím si však, že přesahuje nároky potřebné pro pochopení funkce běžného automobilu – motoru, elektroinstalace a aerodynamiky. Rozhodující je motivace a zájem. Tato témata jsou odtažitá a v běžném životě je neřešíme, a proto nás může zaskočit, o čem je zde řeč. Bez pochopení základních souvislostí to však nejde. Když chci mluvit německy, musím se naučit gramatiku a slovní zásobu.

Když někdo prohlásí něco v duchu, že o názoru se dá diskutovat, ale o faktu nikoliv, je každému, kdo se jen lehce otřel o hermeneutiku, jasné, že ho současná diskuse o pluralitě výkladů minula. To je prostě realita – každý se zajímá o něco jiného a každý něčemu jinému rozumí. Dobrá vůle zde ale nestačí.

Vše, co bylo řečeno výše, může být rozporováno právě v důsledku plurality výkladů. Důležitá je však obeznámenost s celou problematikou v její šíři, se slovníkem a gramatikou daného oboru, aby byla diskuse vůbec možná.

Zdroj: Stanford Encyclopedia of Philosophy