Panebože, nechte církev na pokoji (a ona nechá na pokoji vás - snad)
Kauza Orko Vácha je fakt trapná
Článek 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod praví, že Česká republika je založena na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Ano, máme sekulární stát a měli bychom za to být sakra vděčni. Neexistuje totiž větší hrůza a neštěstí, než když se náboženství začne montovat do života lidem, kteří o to vůbec nestojí, a diktovat jim, co mají a nemají dělat, nebo je dokonce trestat za nevhodné chování. Proto mi přijde absurdní, kolik lidí má potřebu řešit církev a radit jí, co by měla a neměla dělat. Mně samotné je úplně ukradené, jestli nějaký týpek je anebo není hodnostář anebo třeba farář, arcibiskup nebo papež, a je mi putna, jestli se nějaký cizí postarší nepříliš zajímavý muž bude anebo nebude převlíkat do staromódních šatů a vyprávět bláboly založené na prehistorických mýtech, jen když to nemusím poslouchat. Jedno by to mělo být každému, kdo nechce, aby se musel podvolovat víře. Proto já osobně nechávám církvi, co jest církevní, a modlím se, aby si mne nikdy, nikdy nevšimla.
Ve státech založených na náboženství se nežije dobře. Příkladem jsou všechny ty muslimské země, kde lidé trpí a kde neexistuje příliš mnoho radosti a štěstí. Nábožensky motivované vraždění, se kterým se potýká Evropa, taky není to pravé ořechové. Rozhodně si neřeknete, když někde řádí někdo s nožem nebo autem za pokřiku Alláhu akbar!: "Tyjo, díky náboženství se máme o tolik líp! Kéž by do mého života zasaholvalo co nejvíc." Normální "nevěřící" si nepřeje ani to, aby se u nás rozmohl politický islám a řídil každičký aspekt našich životů. To, že církve a různé náboženské společnosti nepřináší dobro a pokrok, známe i z historie. Tak proč si nedopřát ten luxus a nepoučit se?
Z uvedených důvodů je jedině dobře, když církevní záležitosti zůstávají schované hezky po pokličkou, pokud samozřjemě nejde o sexuální zneužívání, týrání zvířat nesmyslně brutálními porážkami, násilí na ženách a jiné pěkné kulturní přínosy víry. Jedná-li se o však o jakési církevní obřady, pravidla a mocenské hádky, ať si to řeší pobožní sami. Není to věc nás nevěřících. Ať si dělají, co chtějí, hlavně když se to nijak nebude týkat těch, co o náboženství nestojí. Říkám si zkrátka, že když je necháme být, snad i oni nechají nás.
Ostatně i moudří právníci v talárech to tak vidí. Městský soud v Praze kupř. pravil: "Je tedy třeba respektovat závěr žalované o tom, kdo je „osobou hlásící se k …“, neboť ona je schopná zhodnotit, zda jednání takovéto osoby je v souladu s obsahem jejich činností, konkrétně, pak s jejími vnitřními předpisy. Jestliže žalovaná jednání žalobce, bez ohledu na to, co ho k jeho jednání motivovalo (rozesílání e-mailů jiným osobám), toto hodnotí jako neslučitelné s obsahem její činnosti, nelze v jejím jednání ve vztahu k žalobci spatřovat porušení zák. č. 3/2002 Sb. Nelze žalovanou ani soudním rozhodnutím nutit k tomu, aby akceptovala ve své činnosti osobu, jejíž jednání vnímá právě jako neslučitelnou se svými zájmy." (Podle rozsudku MS Praha čj. č. j. 55 Co 90/2022- 119 ze dne 4. 5. 2022)
Vidíte, i soudci si raději drží náboženské společnosti od těla a nechtějí jim kecat do života. Proto i pro směšnou kauzičku Orko Váchy (Btw., fakt ten člověk někho zajímá - a smím se zeptat proč?) platí, že bychom měli respektovat, že právě a jedině církev je schopná zhodnotit, zda je jednání nějakého člověka v souladu s obsahem její činností, konkrétně pak s jejími vnitřními předpisy.