Pijavice

Právě jsme byli svědky víkendového sjezdu lidové strany a volby nového předsedy. Myslím si, že rozhodování delegátů nebylo vůbec snadné. Lidová strana má dlouhou historii a nějak koexistovala i během období budování reálného socialismu s tehdejší vedoucí stranou státu. Dnes čelí velkým výzvám a drtivému poklesu preferencí. Podle mého názoru jedním z důvodů poklesu obliby této strany je jejich ideová rozostřenost. První, co mě napadne, když se řekne lidová strana, je její přihlášení k judaisticko-křesťanským kořenům.

Slova a věty volebních programů a popisy ideologie strany by měly sloužit k informování potenciálních voličů a příznivců. Co si však mám vzít z toho, když strana, která se mi představuje, říká, že navazuje na judaisticko-křesťanskou tradici, jako je tomu například u ČSL? Hlásí se program této strany ke Kainovi nebo Ábelovi? Preferuje tato strana mnohoženství jako patriarchové, nebo celibát jako benediktini? Je pro upalování čarodějnic, nebo proti? A pokud je pro upalování, jakému palivu dává přednost – dubovému dřevu, nebo klestí? Jaké inkviziční metody doporučuje?

To vše jsou legitimní otázky, které nás, voliče, zajímají. Představil bych si to tak, že pokud strana řekne „hlásíme se k judaisticko-křesťanské tradici“, měla by být konkrétní a více specifikovat svou hodnotovou orientaci. Ve Starém a Novém zákoně a v celé historii církve je mnoho událostí, které jsou rozporuplné, a bez bližšího vysvětlení se v takto obecné proklamaci současný čtenář snadno ztratí. Některá místa, například „chůze po vodě“, mohou být dokonce chápána jako návodná a potenciálně způsobit u neplavce život ohrožující situaci. Pokud ale strany chtějí tento odkaz zachovat, podle mého názoru by měly být mnohem konkrétnější a z Písma vybírat skutečně jen ty části, ke kterým se v určitém volebním období chtějí více přihlásit. Mám zde pro lidovce pár citací, které by mohli vzít v úvahu:

„Ať je vaše slovo ‚ano, ano‘, ‚ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.“

(Mt 5,37)

Nebo tento:

„Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“

(Mt 19,23-24)

Nechci být nespravedlivý k lidovcům, ale trochu se tento zvyk zaříkání se obecnými proklamacemi více či méně dotýká všech programů. Je v tom snaha o kontinuitu, což chápu. Přihlášení se k určité myšlenkové tradici dává straně důvěryhodnost a zdání serióznosti. Je to ale opravdu tak? Není to jen kouřová clona, která má něco zamaskovat – třeba ignoranci a povrchnost? Jakým způsobem řeší odvolání na judaisticko-křesťanskou tradici etické otázky související s využitím kmenových buněk? Jaké odpovědi najdu v dějinách církve na prognózu vývoje nezaměstnanosti s ohledem na rozvoj automatizace a zavádění systémů umělé inteligence do praxe?

Vzpomínám si na dobu transformace socialistické ekonomiky, kdy se citovaly jiné moudré knihy a v oběhu byla slova jako „volný trh bez přívlastků“ nebo naprosto nekompromisní odmítání takzvaného „sociálního inženýrství“. „Volný trh bez přívlastků“ snad dnes ani nestojí za komentář. Tehdejší mágové volného trhu bez přívlastků nás skoro přesvědčili, že svobodná společnost není možná bez volného trhu – čím více volného trhu, tím více svobody. Kam na to chodili? Kde na světě něco takového existuje nebo existovalo? Období thatcherismu, konec 19. století v USA, Hongkong, Singapur. Obecně však tato koncepce ekonomické organizace se nikde plně neosvědčila.

Občas ale ještě dnes zaslechnu slovní spojení „sociální inženýrství“, když se něco chce shodit. Slova a slovní spojení mají někdy velkou setrvačnost, zvláště pokud se používají bezmyšlenkovitě. Vzhledem k tomu, že všechny společnosti, od těch nejvíce organizovaných až po ty nejvíce anarchistické, představují nějakou podobu sociálního inženýrství, vlastně nevím, co tím autor chtěl říci. Možná preferenci nějaké formy soužití primátů? Nebo vlčí smečky? I v těchto společenstvích však existuje nějaká podoba hierarchie, což by primatologové nebo etologové mohli chápat jako zárodečnou formu sociálního inženýrství.

Čím více se nějaký program zaříkává minulostí, tím je pro mě podezřelejší. Jak se může nějaká společenskovědní teorie z 19. století vyslovovat k současnosti? Připadá mi to jako léčit chudokrevnost přikládáním pijavic na záda. Ve své době to určitě byl rozšířený způsob léčby různých neduhů, dnes ale se doba posunula někam jinam.