Vysoké platy a podpora pro chudé

Při snaze popsat politická rozhodnutí, která vysvětlují nebo obhajují nerovnost ve společnosti, se stále držíme historicky zavedených názvů, jako jsou konzervatismus, liberalismus, socialismus, komunismus a katolicismus. Každý z těchto názvů vypráví příběh z minulosti. V době, kdy byly formulovány hlavní myšlenky těchto politických teorií, lidé neměli ani tušení o existenci biotechnologií, kosmických letů, umělé inteligence a jiných převratných objevů, se kterými dnes žijeme. Možná i to je důvod, proč z debat stále více mizí tradiční rozdělení politických stran na pravicové, levicové a středové. Stále méně také slyšíme jména teoretiků, kteří za těmito koncepcemi stáli – snad s výjimkou některých politologů, kteří, když už se to jednou naučili, musí své znalosti někde prodat a občas cítí potřebu se blýsknout.

Liberálové se inspirovali Lockem, konzervativci Burkem a katolíci nějakou modernizovanou verzí Tomáše Akvinského – což jsou všechno teorie, které vznikly hluboko v minulosti.

Vezměme si socialismus a jeho radikálnější verzi, komunismus. Ten vychází z představy třídního boje a omezenosti ekonomických zdrojů – od otrokářské společnosti až po období kapitalismu. Jeho vizí byla beztřídní společnost, která by lidi definitivně osvobodila a nastolila spravedlivou společnost, kde každý přispívá podle svých schopností a dostává podle svých potřeb. Cílem veškerých lidských dějin, podle těchto učení, je tedy naprostá emancipace společnosti i jednotlivce a vytvoření prostředí, kde každý může po libosti realizovat svůj lidský potenciál – ať už to znamená cokoliv. Ne, asi ne cokoliv; spíše to vychází z optimistické představy, že člověk bude chtít realizovat svůj potenciál v umění, budování a bádání, než v nějaké formě sadistického řádění. Tak daleko asi nedohlédli, řešili spíše aktuální problémy, jako bylo vykořisťování nebo nezaměstnanost. Ale vize byla optimistická a nabízela člověku něco jako ráj už na zemi, a ne až v nebi. Tento pozitivní cíl lidských dějin by měl snad akceptovat každý, kromě snad těch, kteří ke svému štěstí potřebují vědět, že zatímco si užívají, jiní strádají.

Sledujeme-li vývoj v oblasti umělé inteligence, biotechnologií a dalších oborů, je tato představa ráje na zemi nejen dosažitelná, ale rozkrývá i naprosto neočekávané možnosti pro zdokonalování lidského rodu a společnosti, o kterých utopičtí autoři ani nesnili. Blížíme se k tomuto cíli nikoliv v beztřídní společnosti, ale ve společnosti vyspělého kapitalismu, což je tak trochu paradox. Existují scénáře budoucího vývoje, které o těchto možnostech mluví. Předpokladem tohoto vývoje je kontinuita a základní domluva o akceptování nějakých obecně závazných standardů. Jako inspirace by se dala použít například následující formulace z Deklarace nezávislosti z roku 1776:

„Považujeme tyto pravdy za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, mezi něž patří život, svoboda a hledání štěstí.“

Jedním z možných scénářů k dosažení tohoto ideálu může být tzv. technologický komunismus. Tento scénář předpokládá, že s rychlým rozvojem technologií, jako je umělá inteligence, robotika a automatizace, budou výrobní kapacity natolik efektivní, že práce již nebude nutná. V takové společnosti by roboty a inteligentní systémy produkovaly veškeré zboží a služby, což by vedlo k rovnoměrné distribuci zdrojů a odstranění třídních rozdílů. Autorem této vize je Aaron Bastani a počítá s jejím nastolením v horizontu několika desítek let. V tomto scénáři vznikne beztřídní společnost, kde všichni mají přístup k luxusním statkům a službám bez nutnosti pracovat. Společenská nerovnost se výrazně sníží, protože technologie vyřeší většinu materiálních potřeb.

To však není zdaleka jediná představa – existují vize post-kapitalistické společnosti, zavedení univerzálního základního příjmu či inkluzivní společnosti odstraňující majetkové rozdíly a zaměřující se na komunitní vlastnictví.

Zbývá se ještě domluvit s těmi 10 %, kteří vlastní 80 % veškerého bohatství na Zemi. To ale bude maličkost.

Také mi to až teď došlo – proč se tolik bývalých komunistů po revoluci v roce 1989 vrhlo do budování kapitalismu u nás. Kapitalismus je jen alternativní cesta k dosažení cílů beztřídní společnosti, jak je vytyčili teoretici marxismu-leninismu. Určitě se to už přednášelo na VUMLu.

P.S.: Podle zprávy Credit Suisse z roku 2021 vlastnilo 1 % nejbohatších lidí na světě více než 40 % globálního bohatství. V roce 2020 se uvádělo, že 10 % populace vlastní více než 82 % veškerého bohatství.

Zdroj:

The Future of Humanity Institute - Oxford (FHI)

Aaron Bastani. Fully Automated Luxury Communism