Politologie pro pokročilé

Spousta lidí to ví, ale spousta lidí to neví. I já jsem dlouho tápal. Jde o to, že rozumět dnešní společnosti prostřednictvím univerzitního vzdělání je dost obtížné. Vezměte si jen dobu studia politologie, o které tu hlavně mluvím. Abyste se v našem školním systému dopracovali k velkému doktorátu z politologie – Ph.D., musíte na univerzitě strávit minimálně šest až sedm let. Bakalář trvá tři roky, magistr dva roky a Ph.D. dva až tři roky. Během této doby do vás, v tom lepším případě, buší dějiny politiky, Evropská unie, trochu statistiky, politická filosofie, politický marketing atd. Není divu, že po absolvování školy člověk ani netrefí klíčem do zámku vlastního bytu – pokud tedy nějaký vůbec má.

Zaprvé, neexistuje nic jako politická doktrína státu. Existují pouze politické doktríny, které se používají podle potřeby. Silný, sebevědomý stát je přímočarý a chápe, že jde zejména o bezpečnost, moc, zdroje, kontrolu a o zajištění vlastního obyvatelstva. Jeden čas podporuje volný trh a obchod, protože je to výhodné pro státní kasu. Jakmile tento přístup přestane být výhodný, přijme jinou doktrínu, třeba izolacionismus. Je to jednoduché, přímočaré a zcela prosté. Platilo to včera, platí to dnes a pravděpodobně to bude platit i zítra.

Zadruhé, politické přesvědčení jednotlivce se vytváří s tím, jak se člověk rozumově a citově vyvíjí. Příklon k určité politické doktríně – kapitalismus, komunismus, sociální demokracie... – vždy představuje určitou emocionální a zkratkovitou odpověď na složitost světa. Je to rozhodnutí a přijetí optiky, která člověku dává možnost si komplikovanou skutečnost zjednodušit a zpřehlednit. Existují studie, které také hledají korelaci mezi osobnostním typem člověka a jeho příklonem k určitým politickým postojům. Zde se tedy nejedná o rozumové zjednodušení složité skutečnosti, ale o citovou volbu. Pokud to člověk vnímá takto, pak je volba politického postoje volbou navýsost pragmatickou.

Pragmaticky uvažující člověk, který není ovlivněn nějakou mimořádně silnou emocionální zkušeností, chápe politické hodnoty jako arbitrární. Pragmatické cíle jsou v tomto případě podobné těm státním – košile je bližší než kabát. Mám se tedy pohoršovat nad tím, že bývalý člen KSČ dnes sedí v dozorčí radě nějakého státního podniku a hlásí se dnes k liberálně konzervativnímu názoru? Nebo že nějaká ekonomicky silná evropská země jedná s jinou zemí, která není zrovna proslulá svým respektem k svobodě slova? Pohoršovat se samozřejmě mohu, ale to je asi tak všechno.

Chápu, že takto prezentovaný pohled na politický svět může někomu připadat pobuřující. Souhlasím, pokud jde o extrémy jako komunismus, anarchismus nebo fašismus. U doktrín s nejasnými přechodovými liniemi už si tak jistý nejsem.

Co mě opravdu děsí, jsou lidé s tituly ze soukromých vysokých škol někde z pohraničí, kteří se cítí povolaní vykládat svět. Kdykoli vidím titul Mgr. et Mgr. et Mgr. et LLP z nějakého společenskovědního oboru, zarazí mě, že jejich nositelé jsou ještě tak bezelstní, že to na sebe řeknou nebo si to píší na dveře. Mgr je možno dnes získat třeba za diplomovou práci typu "Právní aspekty dojení kozy" pokud obsahuje alespoň 60 normostran. Ne, to není závist, vím, o čem mluvím. S tituly bych si mohl vytapetovat verandu na chalupě.

P.S.: No dobře, vím, že existují výjimky a že jsou i dobré společenskovědní školy z pohraničí, mnoho výborných učitelů a kvalitních absolventů. Forma blogu mě však trochu tlačí do zkratkovitého vyjádření, tak doufám, že jsem se nikoho neúmyslně nedotkl pokud ano tak se tímto omlouvám včetně sama sebe.