Porovnání „sociálních úvěrů“ v Islámu a programu Social Credit Party of Canada

Sociální kredit

Koncept sociálních úvěrů v islámské tradici a v rámci hnutí Social Credit Party of Canada nabízí zajímavý pohled na to, jak různé kultury a systémy přistupují k ekonomické spravedlnosti a sociální rovnováze.

Josef Zbořil

liberální progresivista popularizující "kybernetický občanský humanismus" skrze ESG participaci

24. prosince v 5:00

Napište první komentář

Přestože oba pojmy mají podobný cíl – podporu spravedlnosti a zlepšení života společnosti – vycházejí z odlišných filozofií a historických kontextů.

Sociální úvěry v Islámu

Islámské právo (šaría) obsahuje několik mechanismů, které by mohly být chápány jako „sociální úvěry“. Tyto principy zdůrazňují povinnost jednotlivce přispívat k blahu společnosti a bojovat proti chudobě a nerovnosti.

Zakát (povinná almužna): Jeden z pěti pilířů Islámu. Každý muslim, který dosáhne určitého finančního minima (nisáb), je povinen odvádět 2,5 % svého majetku na charitu. Účelem je podpořit chudé, nemocné, sirotky nebo ty, kteří čelí dluhům.

Sadaqa (dobrovolné dary): Na rozdíl od zakátu není sadaqa povinná. Povzbuzuje k altruismu a nezištné pomoci potřebným.

Zákaz úroku (riba): Islámské právo zakazuje úroky, aby zabránilo vykořisťování a dluhové pasti. Místo toho podporuje financování na bázi sdílení zisku a ztrát.

Vaqf (náboženské nadace): Vaqf je darování majetku pro veřejně prospěšné účely, například pro školy, nemocnice nebo chudé. Tyto nadace dlouhodobě slouží společnosti.

Social Credit Party of Canada bylo politické hnutí, které vzniklo ve 30. letech 20. století na základě ekonomické teorie C. H. Douglase. Jeho cílem bylo reformovat kapitalistický systém a zajistit větší ekonomickou spravedlnost sociálními kredity/úvěry.

Teorie sociálního kreditu: Podle Douglase kapitalistický systém trpí tím, že je organizován tak, aby maximalizoval zisky těch, kteří mají ekonomickou moc, a to vytvářením „zbytečného nedostatku“. Social Credit Party of Canada by zavedla pravidelné „dividendy“ pro občany a upravila ceny tak, aby byly dostupnější.

Dividendy: Social Credit Party of Canada prosazovala zavedení univerzálního základního příjmu pro všechny občany, financovaného vládou, aby lidé mohli uspokojit své základní potřeby.

Kontrola nad bankovnictvím: Social Credit Party of Canada požadovala, aby vláda převzala kontrolu nad emisí peněz, čímž by se snížila moc bankovního sektoru.

Podobnosti mezi oběma systémy

Ekonomická spravedlnost: Oba systémy se snaží omezit nerovnosti a zlepšit kvalitu života jednotlivců.

Redistribuce bohatství: Islámský zakát i návrh dividend Social Credit Party of Canada přerozdělují zdroje od bohatých k chudším vrstvám.

Důraz na morálku: Islám klade důraz na etiku a náboženské povinnosti, zatímco Social Credit Party od Canada zdůrazňovala spravedlnost a právo každého na důstojný život.

Rozdíly mezi oběma systémy

Islámský systém (založený na náboženských zásadách; zakázané úroky a spekulace (riba); důraz na dobrovolnou i povinnou charitu; globální a nadčasový koncept.)

Systém Social Credit Party of Canada (založený na ekonomické teorii; povolené úroky, ale kontrola nad peněžní zásobou; zavedení vládou řízených dividend; omezený na politický kontext Kanady 20. století.)

Závěr

„Sociální úvěry“ Islámu i Social Credit Party of Canada nabízejí unikátní přístupy ke zlepšení společenského blaha. Zatímco islámský model vychází z náboženské morálky a povinností, program Social Credit Party of Canada byl spíše technokratickým řešením ekonomických problémů. Obě myšlenky mají však jedno společné: snahu vytvořit spravedlivější svět, kde je bohatství lépe rozděleno a každý má přístup k základním potřebám.