Proč budu asi volit ODS

Jak stárnu, pozoruji, že mi ubývají fyzické i rozumové síly. Asi právě proto mě stále více zajímá společenské a politické dění. Abych vám nalil čistého vína, nikdy jsem na tom, co se týče rozumových schopností, nebyl nejlépe, ale teď, jak stárnu, to začíná frčet z kopce. Přesto, nebo možná právě proto, mám ještě nějaké nevyřešené účty se společností, které bych rád srovnal. Jak se blíží volby, začíná to se mnou šít.

V posledních letech vidím, jak dochází k emancipaci řady skupin, které byly dlouho společností znevýhodněné. Je to určitě pozitivní trend. Mám na mysli hnutí feminismu, dekolonialismu, sexuálně znevýhodněné skupiny atd. Ve společnosti je ale velké množství lidí, jejichž rozumové schopnosti jsou nízké nebo velmi nízké. Ptám se: Kdo řeší handicap této významné části obyvatelstva? Kde je nějaká spravedlnost, která by se zabývala znevýhodněním lidí, kterým – jak se říká – není shůry dáno? Jejich znevýhodnění, i ekonomické, je do očí bijící. Mají ztíženou schopnost pracovního uplatnění, tápou ve finanční gramotnosti, nerozumí smyslu zdravého životního stylu. Ať vezmeme jakoukoliv oblast, ti chytří jsou vždy ve výhodě.

Nedává mi absolutně žádný smysl, že například restitucemi byly odškodněny některé osoby, aby byly takzvaně napraveny křivdy minulosti, ale lidé s nižšími rozumovými schopnostmi, u nichž tento stav trvá dlouhodobě, se nikdy žádného odškodnění nedočkali – ani nyní, ani v minulosti. Dalo by se to přece nějak spočítat. Jen si vezměte růst akciového trhu za posledních 30 let a jakou představuje ztrátu, když někdo nerozumí tomu, jak kapitálový trh funguje. Není čas to napravit?

Deficit spravedlnosti to je – to mi nikdo nevymluví. Přesto se však začínají objevovat slibné momenty, které mě naplňují nadějí, že se vše začíná pozvolna měnit. Posledním a velmi silným impulsem pro tuto mou naději bylo prohlášení představitele jedné naší významné politické strany, že ČR dosáhne v platech úrovně Německa do čtyř až pěti let. To není jen tak, stoupnout si před lidi a udělat takové prohlášení navzdory všem chytrákům a přeučeným ekonomům. Všichni víme, jak si stojíme, a jak jsou na tom Němci. Já to vnímal tak, že toto prohlášení bylo určeno pro mě a mně podobné. Přeložil jsem si to jako: „Víme o vás a počítáme s vámi.“ Konečně tedy existuje někdo, komu nejsou starosti naší skupiny lidí lhostejné. Toto poselství je přímočaré a nadmíru jasné. Pro mě z toho vyplývá následující – když půjdu za pět let hákovat v Teplicích do Lidlu, dostanu tolik jako rozumově stejně znevýhodněný kolega v Mnichově.

Abych nebyl vůči opozici nespravedlivý – po tomto prohlášení se ozvaly hlasy opozičních poslanců volající po mimořádné schůzi, která by řešila zdravotní stav autora tohoto výroku. Koalice se s opozicí při hodnocení této situace neshodla, myslím, také proto, že současná věda čelí při posuzování mentálního stavu vyšetřované osoby stále mnoha omezením. Nejde jednoduše odebrat vzorek tkáně, na kterém by se v laboratoři zjistila úroveň neuroplasticity nebo stav propojení axonů; nestačí ani magnetická rezonance nebo CT. Při zjišťování stavu rozumových schopností zkoumané osoby se postupuje často tradičně – formou dotazů, a z kvality odpovědí se pak zprostředkovaně soudí na kvalitu vyšetřované tkáně. Pokud například lékař nebo psycholog položí otázku, kolik měsíců má jeden rok, a vyšetřovaný opakovaně řekne nějaké nesmyslné číslo, třeba 15, s tím, že posléze vysvětluje, že myslel, že 15 důchodů za rok je více než 12, vyšetření většinou nedopadne dobře. A to přesto, že je zkoumaná osoba všemi mastmi mazaná a chytrá jak delfín. Asi podobně uvažovali opoziční politici, když slyšeli to o těch platech. Ale buďme k opozici tolerantní a buďme lepší než oni.

Tak tímhle mě ta strana oslovila. Jak se otevřou volební místnosti, hned tam vlítnu a hodím jim to – asi.