Proč STRATKOM nevydá i „nekomunikační kartu“? Vždyť by to nebyla cenzura. Jen návod, co raději neříkat.
Strategická komunikace
Co kdyby Fialovo-Foltýnovský STRATKOM přišel s dalším revolučním nástrojem – „nekomunikační kartou“? Takový průlomový dokument by mohl mít za cíl ulehčit občanům orientaci v tom, co neříkat, co si raději ani nemyslet, a už vůbec ne co postovat na sociální sítě. A nebojte, nebyla by to cenzura. Bylo by to jen milé doporučení, které nás má chránit před námi samými.
Co je tedy nekomunikační karta? Šlo by o „sadu etických, morálních a strategických doporučení, která mají za cíl udržet veřejnou debatu v konstruktivních mezích.“ Jinými slovy, byl by to seznam věcí, které by bylo lepší nechat si pro sebe, pokud nechcete skončit na okraji digitální společnosti (rozumějte, s omezeným dosahem na sociálních sítích a nahlášením vašich příspěvků jako „škodlivý obsah“). Klíčovými body „nekomunikační karty“ by bylo:
Nekomentujte (Pokud se necítíte odborníkem, raději mlčte. Pamatujte, že odborníkem je pouze ten, kdo prošel schváleným seznamem školení STRATKOMu).
Nemyslete nahlas (Veřejné vyjadřování „nepřipravených myšlenek“ by mohlo vést k nechtěnému šíření dezinformací, a to byste přece nechtěli).
Nepoužívejte ironii ani sarkasmus (STRATKOM zjistil, že humor je nebezpečný, protože lidé jej občas nechápou správně).
Nezpochybňujte doporučení (Pokud STRATKOM doporučuje, aby se o určitém tématu „nehovořilo“, je to pro vaše dobro. Jen pomyslete na ty klidné večery bez zbytečných otázek).
Proč to není cenzura? STRATKOM by se určitě důrazně ohradil proti nařčení, že nekomunikační karta je cenzura. „Tato karta není nástrojem represí, ale nástrojem prevence,“ vysvětlil by vládní koordinátor strategické komunikace. „My nechceme zakazovat, jen doporučujeme, co by mohlo vést ke zbytečné polarizaci společnosti.“ Podle STRATKOMu by bylo klíčem k úspěšné společnosti kontrolované sdílení informací. „Svoboda slova zůstává nedotčená, ale svoboda dosahu? Tu si musíme zasloužit,“ dodal by.
Zatímco někteří občané by si pochvalovali, že karta jim ušetří hodiny přemýšlení, co říct a co ne, jiní by nebyli nadšení. „Je to jako kdyby vám někdo řekl, že si můžete objednat cokoliv z jídelního lístku, ale z 90 % položek vám bude špatně,“ okomentoval by anonymní uživatel nějaké sociální sítě, jehož účet by byl následně pozastaven. Na druhé straně, příznivci karty by oceňovali její praktickou stránku. „Konečně mám jasno, co neříkat doma, v práci, ani sám pro sebe,“ řekl by nadšeně nějaký podporovatel, který by si kartu i zalaminoval. STRATKOM by pak mohl plánovat další verze karty, které budou ještě lepší a která vás při pokusu říct něco „nevhodného“ jemně upozorní vibrací nebo elektrickým šokem. „Technologie pokročila, musíme ji využít,“ vysvětlil by autor takového konceptu.
„Nekomunikační karta“ by nebyla cenzura, jen by nastavovala standardy pro svobodné mlčení, protože „kdo mlčí, ten přispívá ke klidu.“ Jen bychom si pak měli dávat pozor, abychom mlčeli ve správném okamžiku a ještě větší pozor na aktivisty a ne-pasivisty nejen těch "Freedom of speech" , ale i nově na ty "Freedom of silence".
Čtěte na podobné téma:
Přísaha poslanců na STRATKOM: „A budu mluvit narativ, nic než narativ, a k tomu mi dopomáhej Foltýn“
"Sekurokratický" STRATKOM Otakara Foltýna jako "řetězy na kolech bez sněhu"