Proměna politické identity – osobní zkušenost a moje životní filozofie

Píše se rok 2016 a jako prvovolič jsem se zúčastnil krajských voleb. Přestože jsem se zajímal o veřejné dění mnohem dříve, nevěděl jsem, koho volit. Žádná politická strana mi nevyhovovala. Nicméně jako mladý středopravičák jsem si vybral TOP-09 a šel hlasovat. Krátce na to jako liberální centrista, který byl spíše proevropsky naladěný, tak jsem obhajoval přijímání válečných uprchlíků. Schvaloval jsem potírání tzv. dezinformací a později podporoval i manželství pro všechny či Istanbulskou úmluvu.

Během kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny 2017 jsem se rozhodoval mezi Realisty, Piráty a SPD. Vadily mi bruselské směrnice o omezení legálně držených zbraní a svobody internetu. Nezvládnutá migrační vlna, teroristické útoky a vzestup islamistů byly další důvody, kdy jsem pozměnil pohled na EU a Západ. Realisty jsem vyloučil, protože mi připadali trochu o generaci starší. SPD jsem vyřadil, jelikož v něčem bylo na mě až příliš radikální. Nejvíce se mi líbil vězeňský autobus, kterým Piráti objížděli česká města.

Chtěl jsem volit novou protikorupční a protestní stranu, která bude kontrolovat politiky a mocné a bojovat za občanské svobody. Zároveň bude prosociální a prorodinná. Také vybírám podle osobnosti lídra. To je pro mě zásadní. Musí být charismatický, odlišný, rétoricky zdatný, razantní, důvtipný a ideálně mladý. Z té nabídky kandidátů mi vycházeli Ivan Bartoš a Tomio Okamura. Vždy sleduji předvolební superdebaty, abych si mimo jiné mohl vyhodnotit správnost volby. Nakonec jsem se rozhodl pro Piráty.

Jako středový liberál jsem pozoroval, že Piráti se po evropských volbách 2019 posunuli ke středolevici a zelenému liberalismu. Mezitím jsem se začal identifikovat jako demokratický socialista. Nebyl jsem protibabišovský ani probabišovský. Spíše jsem vnímal ANO jako hnutí pro nespokojené starší voliče, zatímco Piráti byli strana pro protestní mladší voliče. Ovšem ANO a Piráti si byli nejblíž. Po těch kauzách Babišovy vlády jsem zpočátku podporoval Milion chvilek a účastnil se několika demonstrací. Když jsem ale viděl, jací antibabišovci jsou fanatici z řad pořadatelů, řečníků, politiků a části voličů SPOLU, STAN a Pirátů, tak jsem přestal podporovat Milion chvilek. Též mi vadily klimatismus, prounijní a západní svazáctví, kritizování V4, AfD, Orbána a Trumpa.

Vzhledem k tomu, v jaké společnosti a sociální skupině jsem se pohyboval, tak jsem se takřka denně setkával s tím, jak tzv. „demokraté“ a „nepopulisté“ hrubě uráží až šikanují voliče ANO, SPD, SOCDEM, Trikolóry a později Přísahy. Lidmi z nižší střední třídy nebo méně vzdělanými pohrdali. Mainstreamové postoje byly „jediné správné“. Stačilo, když jste byl v přátelském nebo příbuzenském vztahu s někým, kdo má jiný názor, musel jste se od něj distancovat. Pokud ne, stal jste se terčem psychického vydírání a hrubého zacházení i vy samotní. Ze dne na den jste mohl být vyloučen z kolektivu, sociální skupiny či dané společnosti a být vyvrhelem s cejchem „nežádoucí“. Nebyla to zdaleka záležitost pouze virtuálního světa, což je normální v dnešní době, nýbrž toho reálného. Západní cancel culture dorazila i do Česka.

Byl jsem několikrát svědkem toho, jak samozvaní liberální demokraté nebo „ti lepší lidé“ opovrhují nízkopříjmovými skupinami obyvatel, jako by si snad za tíživou situaci mohli sami? Zjistil jsem, jakému tlaku a vysokou mírou nepochopení jsou vystaveny znevýhodněné nebo chudé domácnosti. Nespravedlnost systému zahnala sociálně ohrožené skupiny do kouta, kde ještě musí snášet stereotypní narativy a pohrdání od těch, co se rádi ohání západními hodnotami a považují se „morálně“ a společenským statutem za nadřazené. Kdo by se totiž bavil s voliči ANO, SPD, STAČILO!, Přísahy a SOCDEM? Podle nich jen stejní „hlupáci“.

Během covidismu společenská atmosféra vygradovala a škatulkování občanů na privilegované a diskriminované bylo řízeno z oficiálních institucí a vládních struktur. Právní stát byl vychýlen. Autoritářský režim zastrašoval a vydíral veřejnost. Covidová a vaxinační inkvizice nastolila cenzuru a pronásledovala svobodomyslné občany. Neočkovaní byli dehonestováni a sankcionováni. Vládnoucí elita mocných a farmaceutických průmyslníků ignorovala vědecké studie o rizicích očkování neodzkoušenými vakcínami. Po očkování proti covidu bylo nahlášeno 150 tisíc mrtvých a 2,6 milionu trvalých vedlejších účinků podle dat VAERS. Až díky občanské vzpouře byli poraženi autoritáři a technologové moci.

Spoléhal jsem na Piráty, že budou bránit občanská práva a princip sebevlastnictví jakožto levicoví libertariáni, ale postupně se Piráti přetvořili v konformní stranu a splynuli se systémem. Jediní, kdo hájili svobodu, byli SPD, PRO, Trikolóra, Svobodní a PŘÍSAHA. Před volbami do Poslanecké sněmovny 2021 začal blok PIRSTAN ostrakizovat právníka a kandidáta na ministra zdravotnictví Ondřeje Dostála za Piráty, což byla pro mě definitivní tečka. Obhajoba Green Dealu byl další důvod, proč jsem přestal podporovat Piráty. Zelený kult je nástroj na převýchovu lidí. Jako mnozí jsem byl zklamaný a naštvaný. Alternativou bylo nově vzniklé protikorupční a protestní hnutí Přísaha Roberta Šlachty. Od počátku volím Přísahu kvůli Šlachtovi. V evropských volbách 2024 výrazně uspěla koalice Přísaha+Motoristé se ziskem 10,3 procent voličských hlasů díky Filipu Turkovi.

Od roku 2014 jsem si prošel oběma barikádami a následně došel jako nestranný pozorovatel k závěru, že musím přehodnotit některé své názory a životní postoje. Až poté kdy člověk pocítí na vlastní kůži, jaká je skutečná realita a co se děje, tak si uvědomí, kterého tábora rozhodně nechce být součástí. Možná nejsou někteří tolik vzdělaní, bohatí a úspěšní jako ti druzí, zato jsou ale více tolerantní, kolektivní a svobodomyslní. Nikdo by neměl být stigmatizován a ostrakizován za to, že pochází z venkova či periferie, načež přijímá určité volební chování a politické názory. Od roku 2020 se na politickém kompasu identifikuji jako konzervativní socialista. V prezidentských volbách 2018 jsem volil Marka Hilšera a ve druhém kole Jiřího Drahoše jako menší zlo. V prezidentských volbách 2023 jsem hlasoval pro Karla Diviše a ve druhém kole pro Andreje Babiše jako hlas proti Fialově vládě.