Maláčová jako zachránkyně SOCDEM a obroda levice skrze konzervativně-socialistické myšlenky
Volba nového vedení SOCDEM
Bývalá ministryně práce a sociálních věcí a současná odborářka Jana Maláčová kandiduje na předsedkyni SOCDEM po rezignaci Michala Šmardy. Kandidaturu zatím ohlásil i Jiří Dienstbier, který patří k liberálnímu křídlu Sociální demokracie, zatímco Maláčová reprezentuje spíše konzervativní proud. Jedná se o souboj mezi dvěma rozdílnými směry.
Tradiční levice SOCDEM a KSČM kompletně vypadla ze sněmovny ve volbách 2021. Sociální demokracie se tehdy propadla až za Přísahu R. Šlachty se ziskem 4,7 procent hlasů. Komunisté dopadli ještě hůř, kdy obdrželi jen 3,6 procent hlasů. Levicoví voliči zůstali bez zastoupení. Hnutí ANO je pravý střed. Hnutí SPD je krajní pravice. V současném rozložení dolní komory Parlamentu bychom mohli akorát Piráty označit za středolevici, byť zastupují odlišný segment voličů. Jsou to obvykle městští liberálové, kteří se považují za postmaterialisty. Piráti se během posledních let změnili v progresivně-liberální a zelenou stranu. Dříve se identifikovali jako levicoví libertariáni a někteří dokonce jako anarchokomunisté.
Sociální demokracie je v krizi nejen v Česku, nýbrž v evropském měřítku. Levice se odklonila od svých kořenů a transformovala do podoby liberální levice, která přebírá progresivní a zelená témata. Vyměnila dělníky a nízkopříjmové za pokrokové intelektuály a postmaterialisty z vyšší střední vrstvy, kterou zastupuje liberální pravice. Chudá vrstva byla odříznuta od centra zájmu. Nižší střední třída byla zmatena a roztříštěna. S novými sociálními riziky a globálními krizemi se vytvořil prostor na politickém trhu, čehož se chopily populistická pravice a populistické strany typu firmy. Byla to reakce na selhání tradičních či etablovaných stran na levici i na pravici. V českém prostředí se proti establishmentu vymezují anebo vymezovali VV, Úsvit, ANO, SPD, Piráti, Přísaha a Motoristé.
SOCDEM utrpěla drtivou ránu, protože naskočila na západní trend a zrazovala původní voličský elektorát, který byl potom vyluxován hnutí ANO a částečně SPD nebo upadl do skupiny nevoličů. Komunisté ztratili atraktivitu pro nespokojené voliče, jelikož z KSČM vyprchala antisystémovost. Komunisté nebyli schopni zareagovat na vzestup krajní pravice a přijmout reformy. Protestní voliče odčerpalo hnutí SPD a částečně ANO. Někteří voliči se opět přemístili do segmentu nevoličů. Tradiční levice sklouzla na sestupnou trajektorii, která však byla nevyhnutelná pro rehabilitaci konzervativní levice. Levice v pravém slova smyslu musí navázat na staronový konzervativní socialismus. Komunisté to pochopili, a proto je značka STAČILO! přitažlivá. Protestně-konzervativní a nacionální levice výrazně uspěla v evropských i krajských volbách.
Je otázkou, jaký směr si odhlasuje SOCDEM. Vzhledem k příčinám ztroskotání Sociální demokracie si zoufalá situace vyžaduje změnit kurz, to znamená zavrhnout levicový liberalismus a klimatismus. Recept na krizi SOCDEM je konzervativní socialismus. Bytová krize se prohlubuje a to i vlivem Green Dealu. Nedostupné bydlení trápí mladé lidi a rodiny s dětmi. Energetická krize svírá nízkopříjmové domácnosti. Do chudoby se propadla už čtvrtina českých občanů. Fialova vláda nadto prosadila nespravedlivou důchodovou reformu a revizi sociálního systému. Zvedla daně pro střední vrstvu a chudé, ale uplácí vysokopříjmové. Dehonestuje odbory, opozici a protivládní demonstranty. Kromě toho je zatížená korupčními skandály. Vláda čtyřkoalice SPOLU a STAN jde na ruku nadnárodním korporacím a finančním skupinám.
Pokud Maláčová bude zvolena za předsedkyni, tak je šance na záchranu Sociální demokracie. Silný levicový blok STAČILO!+SOCDEM by mobilizoval protestní voliče i nespokojené nevoliče. Volební potenciál je vysoký. Levicová koalice pod vedením Maláčové, Konečné a Dostála by mohla dosáhnout dvojciferného výsledku v parlamentních volbách 2025, protože by odtrhla i část voličů ANO a Pirátů. Levicová hnutí Budoucnost a Levice se snaží oslovit nižší střední vrstvu, ale přitom jí prodávají agendu genderismu, klimatismu a multikulturní imigrace a nabourávají národní identitu či suverenitu ve prospěch EU. To je v rozporu s požadavky obyčejných lidí, kteří protestují proti Fialově vládě, bruselské elitě a západnímu mainstreamu. Progresivní levice opírající se o neomarxistickou nauku těžko přiláká voličské masy z nižší střední a strádající třídy.
Obyčejní lidé chtějí normálně žít, mít dobrou práci a bydlení, zakládat rodiny, vychovávat děti a mít důstojný důchod ve stáří. Nikoli být pod palbou wokeismu a chudnout kvůli Green Dealu nebo zelené ekonomice Degrowth. Maláčová si to uvědomuje na rozdíl od jiných levičáků, kteří zapomněli, co znamená levice, z čeho vzešla a jak by měla čelit novým sociálním, ekonomickým a globálním krizím. Úkolem levice je postarat se o občany, kteří byli vyšachováni na periferii a zůstali na okraji zájmu. Levicové, národně-orientované a konzervativní hlasy leží na dlažbě. Stačí, aby tradiční levice tyto voliče posbírala. Maláčová by to mohla zvládnout.