Rezignace?

Už jsem dávno rezignoval na politické diskusní pořady v televizi, televizní zpravodajství, zpravidla tendenční až propagandistické. Ale zjišťuji, že postupně rezignuji i na té „druhé“ straně. Něco se mi už nechce ani číst ani poslouchat a na něco ani nemám čas.

Ono to souvisí i s tím, že netrávím život přesunem v autě, protože do práce a většinou i po městě chodím pěšky. Tak není čas (ani možnost) v autě poslouchat podcasty. V podstatě se v autě přesunuji z domova na chatu, a to většinou s manželkou a se psem. Cestou si povídáme, nebo posloucháme rádio, kde hrají naší oblíbenou muziku. Škoda jen, že to obalují reklamou, která je fakt nesnesitelná.

A na co jsem ještě rezignoval? Na boj. Už se mi nechce s nikým a ničím bojovat. Snažím se pouze (pokud možno laskavě) bránit šílenostem a nesmyslům. Třeba i tím, že o nich píšu a mluvím. Nebo si aspoň myslím svoje. Vyhledávám informace, které se mnou ladí a díky nimž mám i přehled o tom, co se děje. Stačí otevřít internet. Mám slabost pro kratší pořady a rozhovory se zajímavými a inspirativními lidmi, které nacházím např. v pořadech Rádia Svobodné universum nebo Nadačního fondu Svědomí národa. A také čtu některé blogy a blogery, protože jsem jedním z nich a touto formou sdílím své svobodomyslné přemýšlení a plkání.

Ještě jsem nerezignoval na svou pracovní funkci, jednak proto, že mě živí a jednak proto, že ji chci řádně dokončit a předat. A hledám způsob, jak to celé uskutečnit a docela se to daří. Otevírám se spolupráci s dalšími lidmi, kteří mi ten pracovní život ulehčují. Najmě v té oblasti, která mě více vyčerpává.

Také jsem nerezignoval na život. Naopak si ho užívám a nejradši v přítomném okamžiku. Jde zejména o pohyb a pobyt v přírodě. Rád mám procházky se psem, projížďky na kole, ping pong, cvičení, plavání, nebo fyzickou práci na zahradě a chatě. Rád také trávím chvíle s blízkými lidmi. To vše mě naplňuje energií a radostí. Mám radost z přirozenosti ročního vnoučka, který žije pocitově a instinktivně a raduji se z toho, jak mu dcera, jeho máma, dává to nejcennější, co mu dát může. Lásku, svoji pozornost a svůj čas. A jsme rádi, že jako děda s babičkou můžeme pomoct.

Rezignoval jsem na současný společenský systém, to ovšem neznamená, že se utápím v sebelítosti a depresi. Naopak se tomu směji a pracuji na proměně své a tím přispívám i k proměně systému. A radostně pozoruji, že zlom už nastal, aspoň v USA. Svatá dogmata padají jedno za druhým a tzv. evropským liberálním elitám při projevu amerického vice-prezidenta zamrzly ksichty. Pan režisér Hřebejk se na síti náležitě vyzvracel. Tak snad se mu ulevilo.

Jak se ti elitáři (ještě nedávno se hřející ve světlech reflektorů) vypořádají se svou novou rolí „kůlu v plotě“? Jak přijmou svůj ústup ze scény? Smutkem, hněvem, agresí, nebo s pokorou odejdou (rezignují), aby předešli větší hanbě či potupě? To uvidíme, asi poměrně brzy.