Šaty první dámy

28. říjen je pro mě vždy velkým svátkem. Jako vždy jsem i tentokrát sledoval první část této události v televizi. Dojem, který jsem z tohoto slavnostního aktu měl, byl tak silný, že jsem ho musel delší dobu zpracovávat a vlastně čekat, až se projeví v nějaké definitivnější podobě, abych jej mohl lépe pojmenovat. Výsledný pocit, který tato událost ve mně vyvolala, však stále zůstává ve formě jakési imprese nebo impresí než racionální reflexe.

Vladislavský sál je prostředí naprosto výsostné a prodchnuté duchem historie a státnosti. Kombinace státních znaků a symbolů umocňuje důstojnost tohoto setkání. Střídali se zde feudální páni, králové, demokraté z první republiky, protektorátní vládci, později komunisté a dnes volení zástupci současné parlamentní demokracie.

Televizní přenos zprostředkovává postupné zaplňování celého prostoru příchodem slavnostně oblečených osobností, které se svými manžely nebo manželkami vstupují do sálu a usedají na židlích. Na tvářích mají slavnostní výraz, někteří jsou zamyšlení, ustaraní, jako by byli stále zaměstnáni státnickými myšlenkami. Někteří konverzují a potřásají si rukama se známými a přáteli. Mezi přítomnými vidíme mnoho povědomých tváří; moudrost, zralost a mnohdy také dobrota, která z nich vyzařuje, jakoby prostupovala celou atmosférou sálu. Přijeli z Prahy a ze všech konců naší krásné vlasti, aby společně uctili nám všem tak drahý státní svátek.

Pak se ozvou slavnostní fanfáry a vstupují nejvzácnější hosté. Pomalu kráčejí směrem k pódiu a po cestě si vyměňují pozdravy, někdy doprovázené úsměvy, s přítomnými osobnostmi, církevními hodnostáři, politiky, soudci, zákonodárci a diplomaty. Je to přehlídka výkvětu našeho společenského a politického života, naší demokratické a svobodné společnosti.

První dáma má tmavě modrou róbu, která je pro podobnou událost mimořádně vhodná. Dovedu si představit, jak obtížné musí být zvolit ten správný střih a barvu. Vše má svou symboliku, a proto se musí vše dobře promyslet. Volba však byla jednoznačně správná – ani červená, žlutá nebo zelená, ale modrá. Povedlo se. Není to jen můj dojem; i v následných reakcích v našem tisku se její vytříbený vkus potvrzuje. V časopisu Life.cz se například píše: "Tmavě modrá elegance. První dáma Eva Pavlová zvolila pro letošní předávání státních vyznamenání velmi elegantní model s decentním leskem v tmavě modrém tónu. Šaty doplnila výběrem netradiční brože, potvrdila svůj vytříbený vkus a sladila se s manželem." (1)

V první řadě sedí nejmilejší osobnosti a trpělivě čekají na vystoupení hlavy státu. Konečně se dočkají. Následuje slavnostní projev, který je vyvážený a přednesený způsobem, jenž přesně odráží význam události. A následující den se mohu přesvědčit, že to není jen můj dojem. Například dřívější šéf Pirátů Ivan Bartoš to pro Deník N vyjádřil takto: "Dnešní projev prezidenta Petra Pavla před slavnostním předáváním státních vyznamenání na Pražském hradě byl důstojný a věcný." (2)

Jsem rád, že se této události mohu účastnit alespoň z prostředí mého skromného domova díky televiznímu přenosu. Jsem znovu hrdý na to, že jsem Čech. Už se těším na příští rok, až znovu usednu před televizní obrazovku a budu se znovu účastnit této slavnostní události alespoň takto nadálku, ale svým srdcem s nimi všemi.

Jak říkám, vždyť je to zatím jen imprese, nic víc.

Zdroj

Lifee.cz. Magazín pro ženy. Tmavě modrá elegance Evy Pavlové.

Deník N: Bartoš má Pavlův projev za důstojný a věcný