"Sekurokratický" STRATKOM Otakara Foltýna jako "řetězy na kolech bez sněhu"
Strategická komunikace
Sekurokracie, tedy správa státu prostřednictvím bezpečnostních institucí, je fenoménem, který se v posledních letech dostává do popředí politických debat. Otakar Foltýn, voják pověřený strategickou komunikaci (STRATKOM), se stal jednou z výrazných tváří této debaty v Česku. Jeho přístup ke strategické komunikaci se však často setkává s kritikou. Proč? Protože jeho metody mají na občanskou komunikaci podobný efekt, jako když nasadíte řetězy na kola vozu, ačkoli venku není sníh. Nejenže jsou zbytečné, ale páchají i škody.
"Sekurokratický" STRATKOM je přístup k řízení informačního prostoru, který klade důraz na ochranu před dezinformacemi, manipulacemi a kybernetickými hrozbami. V jádru to zní rozumně: ve světě, kde se informační války staly běžnou realitou, je třeba chránit veřejný diskurz. Otakar Foltýn ve svých názorech často zdůrazňuje potřebu pevných pravidel, robustních kontrol a tvrdých zásahů proti těm, kdo podkopávají důvěru ve stát nebo rozšiřují nepravdy.
Problém však nastává, když se tato pravidla a nástroje aplikují na všechny bez rozdílu, bez ohledu na kontext. Namísto dialogu a vysvětlování nastupuje tvrdý, paternalistický přístup, který vytváří dojem, že občané jsou neschopní samostatného uvažování a že potřebují „dozor“ státní moci.
Řetězy na kolech jsou užitečné na zasněžených nebo ledových silnicích. Pokud je však nasadíte na asfalt, zbytečně ničíte pneumatiky, silnice i samotné řetězy. Podobně "sekurokratický" přístup k veřejné komunikaci – ve stylu „nepřítel je všude“ – způsobuje škody jako podkopávání důvěry v občanskou společnost (když stát vystupuje jako všudypřítomný dohlížitel, který rozhoduje, co je správné a co ne, vysílá tím signál, že občané nejsou schopni samostatně vyhodnocovat informace. Tento přístup vede k odcizení mezi státem a společností, zjednodušení složitých problémů (Foltýnův STRATKOM často operuje s dichotomií: pravda versus lež, bezpečí versus chaos. Ve skutečnosti je ale většina společenských debat komplexní a vyžaduje hlubší porozumění. Snaha „zjednodušit“ může vést k utlačení legitimních názorů), radikalizaci a polarizaci (přehnaná regulace komunikace paradoxně často přispívá k radikalizaci těch, kteří se cítí umlčováni. Místo zapojení do dialogu se tito lidé stáhnou do uzavřených komunit, kde jejich frustrace sílí) a škody na informační infrastruktuře (podobně jako asfalt poškozený řetězy, i veřejný prostor může být dlouhodobě poškozen. Pokud se lidé bojí otevřeně diskutovat, zaniká kultura svobodného vyjadřování a sdílení názorů).
Strategická komunikace by neměla být nástrojem kontroly, ale mostem mezi státem a občany. Aby tomu tak bylo, je potřeba změnit přístup podporou mediální gramotnosti (místo kontrolování každého slova by stát měl investovat do vzdělávání občanů. Lidé, kteří rozumí tomu, jak média fungují, jsou mnohem méně náchylní k manipulaci), transparentností místo paternalismu (stát by měl jasně komunikovat, proč podniká určité kroky, a zapojovat občany do procesu rozhodování - otevřenost buduje důvěru) a respektem k občanům (vnímat občany jako partnery, nikoli jako potenciální hrozbu. Dialog a otevřenost jsou klíčem k dlouhodobě udržitelnému veřejnému diskurzu).
"Sekurokratický" přístup ke strategické komunikaci může být v určitých krizových situacích užitečný – stejně jako řetězy na kolech během sněhové bouře. Ale pokud se z něj stane norma, bez ohledu na okolnosti, způsobí více škody než užitku. Otakar Foltýn by si měl uvědomit, že strategie postavená na nedůvěře v občany může být kontraproduktivní. Demokracie potřebuje dialog, nikoli řetězy.
