Staňura, Bartoš, Rychterová

Jedním ze symptomatických znaků dnešního světa je pro mě abstraktní umění. Teoretik umění a historik idejí může na uměleckých dílech z minulosti sledovat duchovní atmosféru doby. Strnulost egyptských obrazů a soch, živost a realismus antiky, abstraktnost ikon v Byzanci – to vše vypovídá o myšlení a cítění našich předků nezastupitelným uměleckým způsobem.

Giotto začal malovat své obrazy způsobem, který se více podobal skutečnému světu, a nahradil tak středověkou abstrakci forem v době, kdy sv. František začal opěvovat přírodu. Jedním z nejznámějších Františkových děl je Píseň stvoření (též Chvalozpěv slunce – Cantico delle Creature), kde oslavuje různé prvky přírody – slunce, měsíc, vítr, vodu, oheň, zemi a dokonce i smrt – jako Boží dar. Tento chvalozpěv je plný vděčnosti a úcty ke stvoření. Jaký to kontrast k askezi středověkého světce, který vším pozemským pohrdá a upíná se k věčnému. Tomáš Akvinský ve stejné době střídá závazné platonizující představy sv. Augustina příklonem k realističtějšímu myšlení Aristotela. Výrazové prostředky umění – obrazy, výzdoba kostelů, sochy – se mění. Mohli bychom pokračovat dál a ukázat na renesanci, baroko, secesi nebo malířské styly v 19. století. Posuny ve vnímání světa, způsobené změnou hodnot, vědeckým vývojem a náboženským cítěním, se vždy odrážely v umělecké formě. Umělec byl vždy ceněn, protože jeho vnímavost dokázala zachytit atmosféru doby, a mnohdy ji přetvořit v obraz, sochu nebo báseň dříve, než to dokázali ostatní racionálními prostředky.

Všichni jsme se jistě setkali s nějakým abstraktním obrazem, ať už originálem, nebo reprodukcí. Možná vám visí doma. Pokud ano, udělejte pokus: obraťte tento obraz, přitlučte hřebíček na jiné místo a obraz zavěste zpět. Dlouze se na něj zadívejte, zamyslete se a snažte se slovy vyjádřit své myšlenky a pocity. Garantuji vám, že budete koukat.

Na rozdíl od takového Giotta, van Gogha nebo Maneta, na jejichž obrazy se jednoduše podíváte a vidíte, si u abstraktního umění dovolím tvrdit, že k jeho pochopení je nutné něco si přečíst nebo vyhledat interpretační klíč – pokud tedy nejste rozený mystik nebo neužíváte nějaké psychotropní látky. To samozřejmě lze, a vysvětlení vás uspokojí v kontextu doby – začátek 20. století a pak ještě několik let poté. Myslím, že chápu, proč k tomuto vývoji došlo a co umělci chtěli vyjádřit.

Zamyslím-li se však nad rolí současného abstraktního umělce a jeho úlohou v dnešním světě, tak tápu.

Jelikož jsem básník a umělec, přemýšlel jsem o nějakých nových výrazových prostředcích na poli malířství a napadla mě verbální vizualizace. Mělo to znamenat asi to, že vám dám nějakou vizuální představu, například bleděmodrý čtverec s červenou tečkou uprostřed. Tuto představu si může milovník umění snadno zpřítomnit ve své mysli bez návštěvy galerie. Jen si sedne, zavře oči a představí si dílo. Pak tuto mou představu popíšu umělé inteligenci, a ta mi řekne, že je to dobré, ale nic nového. Jedním ze zakladatelů tohoto druhu umění byl Lawrence Weiner, pionýr konceptuálního umění, který v 60. letech začal vytvářet díla, kde byly texty hlavním prvkem. Už v 60. letech - kde jsem byl proboha celou to dobu. Jeho jednoduché, suché a popisné věty, často umístěné přímo na stěnách galerií, zpochybňují tradiční hranice mezi vizuálním a verbálním. Weiner vydal manifest, ve kterém říká:

Umělec může dílo realizovat.

Dílo může být vytvořeno (někým jiným).

Dílo nemusí být vůbec vytvořeno.

A jako odměnu za to, že jste dočetli až sem, připojuji své nové konceptuální dílo – Neviditelné ploché nohy:

"..........................."

Ještě pořád moc realistické, ale jsem teprve na začátku vlastního tvůrčího hledání.

Jo, a co se týče Staňury, Bartoše a Rychterové – tady opravdu nevím, co k tomu ještě dodat. Snad ještě Zdechovský. To je abstrakce na druhou.