Svět v roce 2024: čtyři klíče k pochopení toho, co přichází

Napjatý začátek roku 2024 vypadá jako varování před tím, co přijde. Rok začal vážným rizikem regionální eskalace na Blízkém východě a přímým ohrožením světového obchodu kvůli útokům Houthiů v Rudém moři. To jsou dva signály, že rok 2024 bude komplikovaný na geopolitické a ekonomické úrovni, zejména pro Západ.

Ale bude to také politické: je to rok s nejvíce volbami v historii. Hlasovat se bude v 76 zemích, které představují více než polovinu světové populace, včetně velmocí, jako jsou Spojené státy, Indie a Evropská unie. Ačkoli ne všechny hlasy lze považovat za demokratické, některé z nich jsou velmi nejisté a mají potenciál ovlivnit globální panorama.

Blízký východ, velký konflikt roku 2024

Hlavní hrozbou bude regionální eskalace způsobená válkou v Gaze. Tři měsíce po útocích Hamásu izraelská okupace Pásma nadále způsobuje obrovské ničení a smrt desítek tisíc Palestinců v Pásmu. Konflikt se ale již rozšířil k jemenským břehům a hrozí, že rozpoutá regionální válku, do které se zapojí Hizballáh a další spojenci Íránu.

Válka v Pásmu bude pokračovat ještě nejméně šest měsíců, ačkoli izraelská armáda tvrdí, že její operace mohou trvat až dva roky. Vojenská okupace Gazy proto letos neskončí. Ale co je izraelský projekt pro území, bude definováno. I když se zdá, že ani ve vládě samotné nepanuje shoda, nabývají na váze nejradikálnější hlasy volající po etnických čistkách Pásma, zatímco izraelská kolonizace Západního břehu pokračuje.

To vše zhorší mezinárodní izolaci Izraele a zdiskredituje Spojené státy. A přidá se soudní fronta: Mezinárodní soudní dvůr se chystá prostudovat obvinění z genocidy proti Izraeli a Mezinárodní trestní soud zvažuje zahájení vyšetřování. Ale nic z toho nebude obsahovat Izrael. Dokázal to pouze Washington a Joe Biden by tak daleko nezašel, zvláště ve volebním roce.

Další neznámou je, jak dlouho premiér Netanjahu ve funkci vydrží. Průzkumy mu dávají katastrofální výsledek, ale není povinen jít k volbám, pokud si udrží většinu v parlamentu. Srazit ho mohou dvě věci: ztráta podpory ze strany Spojených států, což je nepravděpodobné, nebo rozpad jeho vlády kvůli neshodám o budoucnosti Gazy. Nebylo by vyloučeno, že by umírnění nebo radikálové svou podporu stáhli, pokud by vnímali, že se příliš přiklání na druhou stranu.

Aby Netanjahu unikal z této uličky, snaží se eskalovat válku provokací Hizballáhu ke vstupu. Izrael považuje Pásmo pouze za jednu z několika front, na kterých hodlá bojovat. Mluví se dokonce o sedmi: Gaze, Západním břehu, Libanonu, Sýrii, Iráku, Jemenu a Íránu. Po ustavení kontroly nad Gazou začala izraelská vláda vyvíjet tlak na Hizballáh: hodlají využít příležitosti k „zásadní změně“ situace na hranici s Libanonem.

To představuje vážné riziko regionální války. Možnost preventivního úderu Izraele proti Hizballáhu roste každým dnem. Pokud by se tak stalo, přivedlo by to do války nejen nejmocnější milice na světě, ale motivovalo by to k reakci i zbytek íránských spojeneckých milicí na celém Blízkém východě. Mohlo by to přinutit jednat dokonce islámskou republiku, což by zase přitáhlo arabské země nebo Spojené státy, i když žádný z těchto aktérů válku nechce.

Dalším faktorem nestability bude vnitřní krize v Íránu. Režimu se podařilo umlčet protesty kvůli povinnému zahalování, ale nepokoje by se mohly znovu projevit během parlamentních voleb v březnu letošního roku. V pozadí nejvyšší vůdce Alí Chameneí bude mít v červenci 85 let a kolují zvěsti o jeho špatném zdravotním stavu, takže Írán bude muset brzy čelit přechodu moci, který může být turbulentní.

Krize na Blízkém východě ovlivní globální ekonomiku bez ohledu na to, zda se válka rozšíří, ale ještě více, pokud se rozšíří. Húsíové budou svými útoky v Rudém moři nadále způsobovat vážné náklady mezinárodnímu obchodu. Ukončení této hrozby je komplikované: Húsíové používají levné zbraně a taktiky, se kterými lze bojovat pouze nasazením drahých lodí a raket.

Krize v Rudém moři proto pravděpodobně potrvá měsíce, což bude znamenat nové problémy s dodávkami připomínající ty, které jsme viděli během pandemie a zablokování Suezského průplavu v roce 2021. To ovlivní průmyslová odvětví a zvýší ceny ropy. Oživí se také debata o strategické autonomii: globalizace a otevřený obchod se ve stále více sekuritizovaném světě hroutí.

Turbulentnější a polarizovanější svět

Rok 2024 bude pokračovat v trendu, který pozorujeme od pandemie: svět se stává turbulentnějším a polarizovanějším, méně otevřeným a násilnějším. Olympijské hry v Paříži na konci července budou výkladní skříní tohoto geopolitického napětí. Pravděpodobně dojde k kritice účasti Ruska a Izraele, což opět dokazuje, že olympijská akce byla vždy stejně politická jako sportovní.

Složitá globální situace hovoří i o úpadku systému OSN, zdiskreditovaného neschopností reagovat na invazi na Ukrajinu nebo válku v Gaze. Také opuštění mezinárodních norem: použití síly je stále častější a mocná strana prosazuje své postavení ozbrojenými prostředky. Zjevný příklad toho jsme viděli v roce 2023 mezi Ázerbájdžánem a Arménií s krizí v Náhorním Karabachu a pokusem o agresi z Venezuely na Guayanu v regionu Essequibo. Tento posun bude pokračovat.

Západ bude nadále ztrácet na významu. Jeho image byla pošramocena tím, jak kritizoval ruskou invazi na Ukrajinu a zviditelňoval se před Izraelem. Tento rozpor si vybere svou daň na zemích jako Spojené státy nebo Francie, které ztratí podporu ve strategických oblastech, jako je Blízký východ a Sahel. Hlavní starost Západu však bude vnitřní: ekonomika v Evropě stagnuje a koná se několik zásadních voleb, v nichž mohou nabrat na váze radikální pravicové síly. Zvláště důležité jsou evropské volby v červnu a prezidentské volby v USA v listopadu.

Na druhé straně globální jih, rozvojový svět a obecně velká skupina nezápadních zemí získává sebevědomí a nezávislost. Někteří z nich jsou střední mocnosti, staří spojenci Spojených států, kteří se k podráždění Washingtonu již nebojí jednat také s Čínou nebo Ruskem. Nejlepším důkazem tohoto trendu je expanze BRICS: letos se z pěti členů rozrostly na deset, a to s přistoupením Saúdské Arábie, Emirátů, Egypta, Íránu a Etiopie. V říjnu se v Rusku uskuteční první summit po rozšíření, který nabídne obraz alternativního bloku k bloku bohatých zemí a bude pro Putina diplomatickou vzpruhou.

Akce BRICS nebude jediným setkáním, na kterém se střed agendy přesune mimo Spojené státy a Evropu. Brazílie, další ze středních mocností blízkých jak Západu, tak Rusku a Číně, bude v listopadu hostit summit G20 v Rio de Janeiru. Ázerbájdžán, rodinná diktatura, významný producent zemního plynu a agresor Karabachu v roce 2023, bude také v listopadu hostit klimatický summit COP29, který opět dokazuje rozpory západní diplomacie a boje proti klimatickým změnám.

Přestože se pozornost soustředí na Blízký východ, další konflikty se upevní nebo zhorší. Válka na Ukrajině bude stagnovat: žádná ze stran nedosáhne významného pokroku nebo velkých územních změn. Míru také nebude dosaženo, i když na Ukrajinu bude vyvíjen tlak, aby přijala dohodnuté řešení. Ukrajinci budou mít problém udržet válečné úsilí, protože Západ omezuje svou podporu, rozptylován evropskými a americkými volbami a konfliktem na Blízkém východě.

Kyjev však bude pokračovat v tlaku na Krymu, v Černém moři a na ruském území leteckými údery. Moskva však zvýšila své výdaje na obranu na třetinu federálního rozpočtu a trvá na náboru a přijímání vojenské techniky ze Severní Koreje a Íránu. Rusové vědí, že čas je na Ukrajině na jejich straně a rok by mohli zakončit něčím podobným vítězství, protože si pravděpodobně udrží 15 až 20 % ukrajinského území.

Rusko má další důvody, proč očekávat před rokem 2024. Putin vyšel od roku 2023 silnější poté, co eliminoval hrozbu Wagnera a skončí s posilováním své moci v prezidentských volbách 17. března, u kterých se neočekává žádné překvapení: ruský vůdce bude moci vládnou minimálně do roku 2030. Bude zajímavé sledovat, zda dojde k protestům proti režimu nebo válce, ale pro Kreml nebudou vážným problémem. Jako by to nestačilo, Moskva doufá i ve vítězství na diplomatické frontě. Kromě pořádání summitu BRICS se jeho loutkový stát, Bělorusko, začlení do Šanghajské organizace pro spolupráci, kterou Rusko vede po boku Číny.

Další oblastí, která slibuje vytvoření velké nestability, je Sahel, kde několik zemí trpí občanskými válkami, rizikem státních převratů nebo obojím. Převratem hrozí zejména země jako Čad, Guinea-Bissau nebo Kamerun, kde vládnou dlouhé rodinné dynastie nebo postarší a nepopulární vůdci. Pád Čadu by byl obzvláště znepokojivý, protože je jedním z garantů regionální bezpečnosti a posledním velkým spojencem Francie v této oblasti. Občanské války v Súdánu, Etiopii a Mali by také mohly přinést nestabilitu jejich sousedům. Mimo Afriku je další zemí v občanské válce, kde by letos mohla padnout vláda, Myanmar.

A konečně nelze vyloučit další válku mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Hranice mezi nimi zůstává nedefinovaná a Baku si stále nárokuje průchod do své enklávy Nakhichevan. Konflikt ale není pravděpodobný. Vůdce Ázerbájdžánu Ilham Alijev se zaměří na volby, které předvedl na únor, a na udržení dobrého mezinárodního obrazu před COP29. Ví také, že útok na arménské území by vyvolal kritiku v Rusku, Íránu a na Západě, takže upřednostní diplomatický tlak na Arménii, zatímco se bude připravovat na pozdější úder.

Ekonomická stagnace

Globální ekonomika má rok 2023 lepší, než se očekávalo, ale rok 2024 nebude dynamický. Inflace klesá a Spojené státy nejenže nevstoupily do recese, ale jasně rostou. Ale to nejsou všechny dobré zprávy: dva další hlavní globální ekonomické motory, Čína a Německo, jsou ponořeny do hlubokých krizí. Rok 2024 navíc začal hrozbou pro globální obchod útoky Houthiů na obchod v Rudém moři, což již zvyšuje cenu ropy a náklady na námořní dopravu.

Očekává se, že inflace bude nadále zmírňovat, a proto během první poloviny roku začnou úrokové sazby klesat. Celkově vzato bude ekonomický růst zmírněn úrovní úrokových sazeb, nedostatkem spotřebitelské důvěry a dvěma dalšími rizikovými faktory: krizí v Rudém moři a volební nejistotou. OECD odhaduje celosvětový růst HDP o 2,7 % ve srovnání s 2,9 % v roce 2023.

Nejhůře na tom bude západní Evropa, jejíž ekonomika, téměř stagnující, poroste méně než loni. Velké eurové ekonomiky, jako je Německo, Francie nebo Itálie, sotva překročí 0,8% růst, blízko recese. Pokud jde o Čínu, ta se stále vzpamatovává z ekonomické krize vyvolané pandemií, ale její problémy jsou hlubší: její produkční model nefunguje. Změny, které potřebuje, zpomaluje Si Ťin-pching, který se zavázal k sekuritizaci ekonomiky, aby držel krok se Spojenými státy. Rozhodnutí, která Čína letos učiní, budou zásadní pro její ekonomickou a geopolitickou budoucnost.

Test demokracie

Poslední klíč a možná nejdůležitější je, že rok 2024 bude pro demokracii historickým rokem. Hlasování probíhá v 76 zemích, které zastupují více než 4 miliardy lidí, což je bezprecedentní číslo. A ačkoli ne všechny hlasy budou demokratické a mnozí již mají výsledek napsaný, tento volební cyklus představuje mnoho výzev. K volbám se přihlásilo několik regionálních mocností, například Indie, Indonésie, Mexiko nebo Jižní Afrika. Budou také volby s několika zárukami, ale ty by mohly vyvolat nestabilitu, jako jsou ty ve Venezuele, Pákistánu, Salvadoru, Senegalu, Demokratické republice Kongo nebo Bangladéši.

Prvními důležitými volbami budou prezidentské volby na Tchaj-wanu, 13. ledna. Tchajwanská politika obvykle nevyvolává velký mezinárodní zájem. Ale toto jmenování je důležité, protože to může znamenat pro konflikt s Čínou, po několika letech rostoucího napětí s ostrovem a Spojenými státy, a protože Tchaj-wan je centrem globální výroby čipů. Čínská invaze však není pravděpodobná. Spekulovalo se, že Peking chce využít kontextu válek na Ukrajině a v Gaze a voleb ve Spojených státech k útoku na ostrov, ale Si Ťin-pching má dost vnitřních problémů, aby to zkusil hned.

Prvním volebním vrcholem roku budou evropské volby, které se uskuteční 9. června. Ačkoli Lidová strana, konzervativci, opět zvítězí, očekává se vzestup extrémní pravice. Otázkou je, zda budou mít radikálové vůbec možnost mluvit do volby příštího předsedy Evropské komise. Jejich vzestup je ale jistý na celém kontinentu a bude vidět v regionálních volbách v Německu a v parlamentních volbách v Rakousku, kde by mohli být první silou. Bez odchodu z Evropy by také mohly proběhnout předčasné volby ve Spojeném království, v nichž labouristé poprvé od roku 2010 převezmou moc.

Rok uzavře velká volební událost roku 2024: prezidentské volby ve Spojených státech. Nejpravděpodobnějším scénářem zůstává Joe Biden proti Donaldu Trumpovi, opakování roku 2020. Nyní by však byl výsledek nejistější, průzkumy jsou velmi blízko. Jisté je, že Trump bude během kampaně ponořen do několika trestních procesů, což mu nezabrání kandidovat. Bylo by to bezprecedentní: bývalý prezident a kandidát na znovuzvolení sedí v lavici. Je ještě příliš brzy předjímat, co bude dál. Ale tak či onak, Spojené státy stráví rok zaměřené na sebe, zatímco svět bude nervózně čekat na výsledky.