Ticho před bouří

Již delší dobu mám pocit, jako bychom se pohybovali v prázdném vakuu, v jakémsi meziprostoru. Starý svět, který jsme znali, se rozpadá, a nový teprve čeká na své stvoření.

Hroucení našich dosavadních „jistot“ jen těžko přináší příjemné pocity. Nacházíme se ve stavu určitého zacyklení, staré vzorce dojíždějí silou setrvačnosti, točíme se v kruhu. Poslední dobou také cítím cosi jako „únavu materiálu" a říkám si, že vše podstatné, co jsem chtěla sdělit, jsem sdělila, nechci se opakovat. Co k tomu všemu ještě dodat?

Po volbách jako po výprasku, přestože výsledky nebyly nijak překvapivé. Někteří z nás se možná radují, že se do Evropského parlamentu dostali ti, které si tam přáli vidět, jiní zase naopak. Každopádně navzdory varování premiéra Fialy, který upozorňoval na nebezpečí úspěchu „populistů a extremistů", žádná revoluce se nekoná. (dostupné zde). Zvítězila opět konformita a nanejvýš tak „mírný pokrok v mezích zákona.“ Možná nám zatím ještě nezakážou auta se spalovacími motory, každý náznak zdravého rozumu v Evropské unii se počítá… Ale „není to málo, Antone Pavloviči?“

Výhodu měli především ti kandidáti, kteří zazářili ve světle ramp a reflektorů, neboť kdo nemá mediální podporu, jako by neexistoval. Média pro nás vytvářejí umělý svět, který je ovšem zcela odlišný od světa reálného. Pro mnoho lidí je však mediální svět ještě skutečnější než ten pravý.

Česká televize opět předvedla vysokou míru objektivity, když si do poslední předvolební debaty pozvala v drtivé převaze zástupce vládních stran. (dostupné zde) Asi proto, aby tím zdůvodnila rozhodnutí zvýšit koncesionářské poplatky. Ty musíme platit v podstatě všichni, nově dokonce i ti, kteří žádný televizní přijímač nevlastní, stačí mít mobilní telefon. (dostupné zde) Nevadí, že televizi vůbec nesledujeme, ale máme tady tu možnost a co kdyby náhodou…

Média rozhodují za nás, čemu máme věřit a čemu ne, co je dobro a co je zlo, kdo je padouch a kdo hrdina. Mohou také přepisovat historii, nebo se mohou dokonce rozhodnout ji po vzoru Orwellova slavného románu 1984 vymazat. „Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“

A k vymazávání historie skutečně dochází, ani se nemusíme vracet daleko do minulosti, stačí jen čtyři roky nazpátek. Doba covidová, která za sebou zanechala mnoho otazníků a vykřičníků, jako by neexistovala. Neproběhla žádná sebereflexe či zhodnocení výsledků. Žádné vyvození odpovědnosti se nekoná, přestože mnoho opatření bylo vyhodnoceno soudy jako protiprávní. Nedávno soud potvrdil téměř milionovou pokutu za shromažďování citlivých dat o zdravotním stavu lidí. (dostupné zde) Tato pokuta však bude zaplacena, jak jinak, z kapes daňových poplatníků. Bývalý premiér Babiš, ministr vnitra Hamáček a celá plejáda bývalých ministrů zdravotnictví bohužel žádnou odpovědnost nenesou. Oni to totiž s námi mysleli dobře, jen poslouchali odborníky…

Bohužel poslouchali špatné odborníky. Zatímco ti, kteří by pravděpodobně dokázali řídit pandemii stejně úspěšně jako švédský epidemiolog Tegnell, nejenže nebyli vůbec připuštěni k odborné diskusi, ale dokonce byli rovnou označováni za dezinformátory. Tito vědci dodnes nebyli rehabilitováni…

Indiánský náčelník či šaman, který jednou selže v době krize, prý okamžitě odchází ze scény, žádné „nikdy neodstoupím“ neexistuje. Zatímco naši „šamani“ mohou selhávat donekonečna, přesto je budeme volit pořád dokola a budeme se divit tomu, co nám provádějí. Albert Einstein říká: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“

Historie, ze které se nepoučíme, má tendenci se opakovat tak dlouho, dokud své chyby nepochopíme. Přestože vláda a mainstreamová média o to nejeví zájem, naštěstí jsou zde odborníci, kteří neúnavně pracují na tom, abychom se s covidovou minulostí vypořádali a mohli ji konečně uzavřít.

Nedávno se v Poslanecké sněmovně konal seminář, na kterém zazněly necenzurované názory skutečných odborníků, vědců, lékařů a právníků, kteří se nebáli znovu otevřít diskusi na tabuizované téma Covid-19. (viz Facebook SMIS-lab) Jedním z přednášejících byl také profesor Turánek, který již nesmí působit na Masarykově univerzitě, neboť se ocitl na jakémsi seznamu „dezinformátorů a antivaxerů“. Podotýkám, že pan profesor je vakcinolog a „provinil“ se jen tím, že se nebál otevřeně hovořit o svých poznatcích, které se někomu nehodí… Jen nemocná společnost může nazývat uznávaného vakcinologa antivaxerem! (dostupné zde) Málokdo ví, že tento čestný a odvážný vědec chtěl také kandidovat na prezidenta. Moc bych si takového prezidenta přála, ale zdá se, že si to zatím nezasloužíme. Právě proto máme přesně takového prezidenta, jakého si zasloužíme…

Přiznám se, že už jsem unavená neustálým hledáním „pravdy“ na internetu, kde se snažím zorientovat v obrovské záplavě mnoha protichůdných informací, polopravd a dezinformací. Kde je pravda? Už vím, že ji nenajdu v mainstreamových médiích, která slouží k manipulaci lidí a šíření oficiálního narativu. Najdu ji tedy v alternativních médiích? Věřím, že mnohá takzvaně alternativní média skutečně poctivě pracují a dělají vše pro to, aby se pravdě přiblížila, ale je jasné, že skutečnou Pravdu nemůžeme najít ani tam. A tak, když už nevím kudy kam, dívám se do přírody, protože tam je ta skutečná Pravda.

Legenda říká, že Buddha chtěl jednou svým žákům vysvětlit, v čem spočívá Pravda. Ukázal na květinu a mlčel…

Dívám se na krásný zelený strom, hrdý, a zároveň plný pokory a moudrosti. Je naprosto pravdivý. Nemlží, nemanipuluje, nepřekrucuje fakta… Je nemožně konzervativní, každý rok dělá to samé. Rozkvete, vytvoří plody, rozmnoží se, opadá… Netrpí ani žádnou krizí identity. Je tím, čím je, stromem svého druhu, netouží být něčím jiným. Hluboko v zemi má kořeny a jeho větve ukazují vzhůru k nebi. My našimi kořeny pohrdáme a nebe ignorujeme. Místo duchovního rozvoje se věnujeme kultivaci ega, a to nás přivedlo přesně tam, kde jsme.

Žijeme v náročné době. Starý svět umírá a rodí se nový. Zrození a smrt přinášejí často bolest a utrpení. Černá mračna, která nad námi visí, vypadají skutečně děsivě.

Hrozí nám: třetí světová válka, dokonce i s použitím jaderných zbraní, pandemická smlouva a celosvětová zdravotní diktatura, elektronický dohled nad našimi životy v podobě digitální měny pod kontrolou vlád a kontrola svobody pohybu osob, uměle vyvolané přesuny obyvatelstva (řízená migrace) a likvidace národních kultur, genderismus a rozbití tradiční rodiny, klimatické náboženství a jeho zneužití k omezování našich svobod a likvidaci průmyslu a zemědělství – hrozba chudoby a hladu, omezování suverenity států a převod rozhodování na nadnárodní celky….

Každá bouře se ale nakonec přežene a znovu vysvitne slunce. Věřím, že Slunce, které nakonec vyjde, bude mít zcela nové kvality, obohacené o naše zkušenosti a poznání.

Lao-c´: „Tomu, co housenka považuje za konec světa, říkají jiní motýl.“