Prezidentská kandidatura Călina Georgescua v roce na 2025
Rumunské volby
Dlouho jsem přemýšlel o nějaké historické obdobě současných událostí v Rumunsku. Nakonec jsem dospěl k tomu, že nejlepším příměrem je poválečná situace v Československu. Veřejné i právní odůvodnění zákazu kandidatury Călina Georgescua je velmi podobné zákazu agrárníků na základě hlavy IX. Košického vládního programu. Trestní stíhání Călina Georgescua, včetně obviňování z fašismu či spolupráce s cizí mocí, pak připomíná proces s Rudolfem Beranem. Jak víme z historie, nedopadlo to tenkrát s agrárníky, Beranem ani naší vlastí dobře.
Călin Georgescu svoji žádost o registraci kandidatury na rumunského prezidenta předložil ústřední volební komisi BEC 7. března 2025. Ještě než se komise dostala k posouzení žádosti, objevily se u ústavního soudu první dvě stížnosti proti jeho registraci. Ústavní soud je projednal 8. března a téhož dne zamítl z procesních důvodů, protože k registraci ještě nedošlo.
Ústřední volební komise Georgescuovu kandidaturu projednávala 9. března a nakonec žádost o registraci zamítla. Různé fámy o důvodech odmítnutí byly rozptýleny až pozdě večer, kdy bylo opožděně zveřejněno celé rozhodnutí včetně zdůvodnění. Dozvěděli jsme se, že Georgescu sice splňuje všechny zákonem předepsané formální požadavky, ale k volbám nesmí být připuštěn, protože nenaplňuje dostatečně ústavní hodnoty. Takovou povinnost volební komise v obecné rovině vyvodila z rozhodnutí ústavního soudu, které v říjnu zakázalo kandidaturu Diany Șoșoacăové. Konkrétní porušení tohoto požadavku u Călina Georgescua pak komise vyvodila z tvrzení, že porušil volební zákon, které se objevilo v prosincovém rozhodnutí ústavního soudu o zrušení celých voleb. Nad tím, že ústavní soud mimoděk bez řádného procesu konstatoval porušení zákona, jsem se pozastavoval už ve svém prosincovém článku.
Georgescu měl 24 hodin na podání stížnosti a 10. března ji skutečně podal. Má jen osm stran a byla zaregistrována pod číslem 927F/2025. V zápětí se ve stejné věci od jiných osob objevily stížnosti 928F, 929F, 930F, 931F, 932F, 933F, 934F, 935F, 937F a 938F.
Ústavní soud měl na rozhodnutí 48 hodin, ale už 11. března po krátkém slyšení všechny stížnosti jednohlasně odmítl. Při té rychlosti asi můžeme vyloučit, že všichni soudci všechny stížnosti četli.
I ústavní soud se zveřejněním celého nálezu otálel. Nakonec byl nález v oficiálním věstníku potichounku zveřejněn v pátek 14. března v podvečer:
O něco později se v čitelnější podobě objevilo rozhodnutí i na stránkách ústavního soudu. V této podobě má 18 stran, ale většina z toho je jen rekapitulace událostí a jednotlivých stížností. Celé to působí dojmem, že soudci připravili v předstihu rozhodnutí, které dávalo volební komisi za pravdu, a až těsně před rozhodnutím je mírně upravili, aby reagovalo na Georgescuovu stížnost. Dlouhá rekapitulace ostatních stížností pak vypadá jako zpětně předřazený text, kterému se rozhodnutí vlastně ani nevěnuje.
Před zveřejněním zdůvodnění se v médiích šířila řada nepodložených domněnek. Jednou z nejčastějších bylo tvrzení, že ústavní soud zakázal Georgescuovi kandidaturu navždy. To ústavní soud v rozhodnutí výslovně odmítá s tím, že kandidaturu je třeba posuzovat v kontextu konkrétních voleb. Zároveň ale chytrácky říká, že zrušené volby z roku 2024 a volby z roku 2025 jsou tytéž volby, protože navazují na stejný předchozí prezidentský mandát.
Já bych na Georgescuově místě ve stížnosti kladl důraz na právo na řádný proces, které v této otázce dobře popsala Benátské komise ve své zprávě. Jeho stížnost se tomu ale věnovala jen stručně. K výtce, že Georgescu nedostal nikdy prostor k předkládání vlastních důkazů a rozporování tvrzení a důkazů protistrany, ústavní soud stručně odsekl, že ve volební komisi neprobíhá sporné řízení a že o řízení před ústavním soudem byl Georgescu vyrozuměn, takže se mohl vyjádřit. Zmínky o Benátské komisi ústavní soud vymlčel.
Kořen všech problémů s rumunskými volbami je v tom, že si ústavní soud vyvodil v říjnu z ústavy provomoc rozhodovat o volbách způsobem, ke kterému neexistuje zákonem předepsaný řádný proces. I zpráva Benátské komise uvádí, že něco takového by v právním státě nemělo být přípustné. Ale bylo by naivní očekávat, že ústavní soud ve stejném složení přizná chybu.
Georgescu ve své stížnosti řešil spíše právní technikálie. Namítal, že zápis o rozhodnutí komise nebyl podepsán. To soud prohlásil za drobnost, která nemá vliv na platnost.
Dále upozorňoval, že pravomoc posuzovat, jestli kandidáti naplňují ústavní hodnoty, má výlučně ústavní soud. Volební komise ji tudíž nesmí uplatňovat. Namítal též, že podzimní rozhodnutí ústavního soudu jsou jen úkony v rámci volebního procesu z roku 2024, které nemohou být zohledňovány v novém volebním procesu.
K tomu ústavní soud opáčil, že rozhodnutí ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a volební komise je jen mechanicky aplikovala. Volební proces v roce 2025 je formálně nový proces, ale oba volební procesy je třeba posuzovat ve stejném právním rámci, protože mají společný cíl najít nástupce téhož prezidenta.
Poslední z hlavních Georgescuových výtek bylo to, že důkazy z rozhodnutí o zrušení voleb nelze aplikovat na argumentaci z říjnového rozhodnutí o Șoșoacăové, protože jde o zcela jinou problematiku. Jedno řeší, zda kandidát respektuje ústavní hodnoty, a to druhé ovlivnění rozhodování voličů.
I to je podle ústavního soudu v pořádku. Volební komise z říjnového rozhodnutí převzala jen obecný právní rámec, vynechala skutkové okolnosti vztahující se k Șoșoacăové a využila své pravomoci aplikovat závěry ústavního soudu konkrétně na Georgescua.
Pokud se vám zdá, že ústavní soud odpověděl na něco jiného, než bylo ve výtce, tak vítejte v klubu.
Georgescu v Rumunsku vyčerpal všechny procesní možnosti, ale důkazů pro skutková tvrzení o Georgescuovi jsme se nedočkali ani od volební komise ani od ústavního soudu. Jako v případě Rudolfa Berana byla absence důkazů překlenuta kreativním a politicky stranícím výkladem.