Válka o televizi a "praworządność"

Po listopadových volbách bylo jasné, že končí vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) označovaná svými odpůrci za nedemokratickou a autoritářskou. Vítězství opozičních sil bylo a dosud je vydáváváno za návrat vlády práva a ústavnosti. Předpokládalo se, že se politici PiS jen tak snadno nebudou chtít vzdát moci. S pomocí prezidenta Andrzeje Dudy, který vzešel ze stejné strany, se měli podle různých komentátorů držet vládních postů až do nového roku. Místo toho strana PiS ďábelskou intrikou zařídila, aby se protipisovská koalice ujala moci přesně 13. prosince. Většina českých čtenářů asi nechápe, co je zvláštního na tomto datu, ale k všeobecným znalostem Poláků patří, že dne 13. prosince 1981 vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski válečný stav nad Polskou lidovou republikou, aby se vládnoucí strana tvrdě vypořádala s protikomunistickou opozicí.

Nejviditelnějším projevem údajného autoritářského režimu byla primitivní propaganda státní televize TVP, které opoziční politici přezdívali TVPiS. Když se před osmi lety dostala strana PiS k moci, přizpůsobila si veřejná média pomocí zákona, kterým vytvořila novou Radu národních médií s pravomocí jmenovat a odvolávat vedení TVP, Polského rádia a Polské tiskové agentury (PAP) a jejich dozorčí orgány. To bylo shledáno neústavním, protože tyto pravomoci má existující Státní rada radiofonie a televize zakotvená v ústavě a v mediálním zákoně. Tím strana PiS vytvořila právní chaos, který umně využila nová vláda Občanské platformy (PO) a koaličních stran.

V noci z 19. na 20. prosince přijal sejm "usnesení ve věci návratu právního řádu, nestrannosti a spolehlivosti veřejných médií". Další den ministr kultury Bartłomiej Sienkiewicz vyměnil dozorčí rady a bez výběrových řízení byli vyměněni šéfové TVP, Polského Rádia a PAP. To si strana PiS nenechala líbit. Sídlo TVP obsadili už v noci její poslanci, čemuž říkali poslanecká intervence. Při strkanicích se silnými lidmi doprovázejícími nové vedení byla zraněna jedna poslankyně. V budově zasahovala policie. Zpravodajský kanál TVP Info přestal vysílat a stejně tak přestal fungovat web. Do redakce povoláni staré kádry z doby předchozí vlády Občanské platformy. Dosavadní redaktoři našli útočiště v pravicové televizi Republika.

Z ústavněprávního hlediska je za bezohledným postupem nové vlády, připomínajícím při odlišnosti politického systému Obamovo a Trumpovo vládnutí dekrety, osoba prezidenta Dudy. K přehlasování prezidentského veta je potřeba třípětinové většiny v sejmu, kterou vládní koalice nemá. V Dudově projevu na ustavující schůzi vyvolala vzrušení věta, že eventuální veto prezidenta nemůže být ospravedlněním pro nezrealizování předvolebních slibů. Takový výsměch se pro nastupující koalici stal ospravedlněním k jednání hodnocenému jako brutální porušení práva a ústavy. Prezident Duda jinak při celém procesu výměny vlády vystupoval vstřícně a často opakoval, že je vždy připraven k dialogu a že dveře prezidentského paláce jsou vždy otevřené. K násilnému převzetí televize byl ale stejně kritický jako nová opozice a dalším jeho krokem bylo vetování zákona týkajícího se rozpočtu, který poskytoval tři miliardy zlotých na veřejná média. Bartłomiej Sienkiewicz na to reagoval vyhlášením stavu likvidace u TVP, Polského rádia a PAP, jako by šlo o běžné obchodní korporace.

Ministr kultury a národního dědictví je vůbec pozoruhodnou postavou ve válce o televizi a veřejná média. Pravnuk nejslavnějšího polského spisovatele, bojující jak vidno ohněm a mečem, vzešel z tajných služeb. Vojenskou hodností je podplukovník a tak je s oblibou označován svými odpůrci. Ve druhé vládě Donalda Tuska byl ministrem vnitra a skončil po aféře se zveřejňovanými nahrávkami vládních politiků. I to, že na čele ministerstva, pod které veřejná média spadají, je tento člověk, svědčí o tom, jakou důležitost koalice dává jejich ovládnutí. To samo je pozoruhodné v době, kdy prý většina lidí čerpá zpravodajské informace ze sociálních sítí.

Strana PiS se dostala do role obránce demokracie a právního řádu a začala pořádat demonstrace na podporu svobody slova. Vládní koalici, kterou před volbami líčila jako koalici pomsty a chaosu, nyní označuje za koalici 13. prosince a ovládnutí veřejných médií je srovnáváno s výjimečným stavem roku 1981, kdy také byla vypnuta televize. V debatě sejmu předcházející schválení Tuskovy vlády, popsal Krzysztof Bosak, což je jeden z leaderů pravicové Konfederace, trefně zvláštní druh mesianismu ve vystupování politiků jak z PiS tak z PO a jejích koaliciantů. Jedni i druzí tvrdí, že zachraňují Polsko. Jedni i druzí určují hodnoty a principy, vše za používání patosu, hraní na emocích a ideologických prohlášení, místo toho, aby normálně vládnuli.

Pojmy jako demokracie a právní stát či vláda práva (v polštině jednoslovně praworządność) jsou používány bezobsažně jako klacek v primitivním boji proti druhé straně. A na straně nové polské vlády je byrokracie Evropské unie. Vláda práva je údajně jednou ze základních hodnot EU a má prý zásadní význam pro její fungování. Co ale přesně znamená, je dáno arbitrárním rozhodováním eurokratů. V den nezákonného přebírání televize byla na návštěvě Varšavy místopředsedkyně Evropská komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová. Pár dní nato bylo s radostí oznámeno, že Polsku bylo rozmraženo pět miliard eur z národního plánu obnovy zadržovaných kvůli problémům s dodržováním zásad vlády práva. Politici a příznivci PiS tvrdili, že to bylo zásluhou jednání, které ještě vedla Morawieckého vláda a nová vláda v této věci ani nestačila nic udělat.

Jak napsala Lenka Zlámalová v jejím posledním komentáři pro internetové Echo, peníze z Bruselu jsou používány jako páka proti neoblíbeným zemím a to, že se uplatňuje dvojí metr, se ani nikdo nesnaží zastírat. Země, které jsou čistými příjemci, jsou vůči Evropské komisi v oslabené pozici. To jsou celkem banální fakta. Zajímavá je na tom jedna skutečnost. Mechanismus vlády práva šitý na Polsko a Maďarsko se dostal ve vágní podobě do závěrů Evropské rady v červenci roku 2020 při vyjednávání o víceletém finančním rámci na léta 2021-2027 se souhlasem těchto dvou zemí. Až poté z toho komise a europarlament mohly udělat směrnici o kondicionalitě. Orbán i Morawiecki, ač neradi, odsouhlasili systém, podle něhož může Evropská komise svévolně zadržovat peníze zemím, k jejichž vládám nechová sympatie. S jejich nevrlým souhlasem byl upleten bič na ně samé. Kdyby tak neučinili, nebyl by schválen evropský rozpočet, nebyly by eurodotace a nebyl by megafond ve výši tři čtvrtě bilionu eur.

Nová polská vláda je s Evropskou komise zadobře. Někteří polští komentátoři sice upozorňují, že pro komisi není nic snadnějšího než upozornit na nedodržování mediálního zákona, pokud by se s ní v budoucnu dostala do sporu, je ale asi málo pravděpodobné, že by Tuskova vláda měla na něco pohled odlišný od eurounijních elit.