Získá Trump Grónsko pod vlajku USA?

Donald Trump při své inauguraci rozvířil stojaté vody stávajícího mezinárodního uspořádání svým projevem, ve kterém vyjádřil přání připojit Grónsko ke Spojeným státům. Nevyloučil ekonomický ani vojenský nátlak.

Podobně mluvil i o Panamě. V případě Panamy však přece jenom jde o jiný případ. Panamský průplav stavěly a zainvestovaly USA na začátku minulého století, šlo o nesmírně finančně i stavebně náročnou akci (Francouzi ji koncem 19.století nezvládli), kolem 6 000 lidí při výstavbě Panamského průplavu zemřelo a je naprosto klíčová pro lodní dopravu USA.

Získání Grónska dává smysl

V případě Grónska šlo o šok především ze strany evropských elit a samozřejmě Dánska, pod které stále ještě Grónsko spadá. I když již dnes Grónsko disponuje poměrně širokou autonomií, samostatnost to zatím stále není.

Suchá fakta říkají, že Grónsko je obrovský ostrov s rozlohou 2 166 000 km² geograficky patřící spíše k americkému kontinentu. Další fakta již nezáživná nejsou, pod zemí se nalézá obrovské přírodní bohatství, zatím se ví o ropě, zemním plynu a dalších 25 kritických nerostných surovin (včetně lithia!), které se využívají v celé řadě průmyslových odvětví. A to už stojí za nějaký ten „národně osvobozenecký boj“.

Připočteme-li ještě strategickou polohu mezi Amerikou a Evropou, Trumpův zájem není až tak moc nesmyslný.

Bojové střety obrněných divizí na území Grónska? Zatím naštěstí jen humor

Pro řadu evropských států včetně EU bylo Trumpovo prohlášení šokem, poněvadž by nikoho v Evropě nenapadlo, že by si USA na čele s Trumpem dělaly zálusk na území spadající pod členský stát EU. Některé reakce byly komické, například bojovné prohlášení francouzského ministra zahraničí mluvilo za vše. Jiné zase defenzivněji laděné (dánská premiérka).

Už představa, že některé evropské státy vyšlou vojenské kontingenty do Grónska za obranu dánské kolonie a budou srdnatě bojovat proti nejsilnějšímu členu NATO až do poslední kapky krve, je natolik absurdní, že tomu nemůže uvěřit ani ten největší nepřítel NATO. Tedy do poslední kapky bojovat budou, ale bourbonu v zasedačkách.

Půjdeme-li do důsledku, tak západoevropské elity v posledních dvou desetiletích spustily někdy až hysterické očerňování své koloniální minulosti, slyšíme většinou negativní hodnocení této éry, na kolonialismu „kritičtí historici“ nenacházejí nic pozitivního, proto překvapuje, že Dánsko již dávno „neosvobodilo“ Grónsko z koloniálního područí.

Dostáváme se k dalšími axiomu, všichni bereme za samozřejmé, že Grónsko „patří“ Dánsku, poněvadž jsme už od mala zvyklí ostrov vídat s dánskými emblémy. Má Grónsko patřit Dánsku jenom proto, že v 10.století jeden vikingský mořeplavec objevil Grónsko a zabodl na ní dánskou vlajku? Anebo proto, že se tak v 19.století dohodli Norové s Dány?

Vždyť ten Trump nakonec může být vnímaný jako největší obrozenec Grónska.

Čína expanduje směrem k Arktidě

Ale teď trochu vážněji. Trump si nevymýšlí, když se obává čínské asertivity v arktické oblasti. Myslí si někdo, že Dánové a potažmo EU by byli schopní se vojensky postavit v Grónsku Číně? Ano, Američané tam nyní mají pár stovek svých lidí, ale uvažujme hypoteticky, že v USA se ujme anti systémová krajně levicová vláda, která spustí program hard izolacionismu. I zde představa silného vojenského odstrašení Číny ze strany EU neřkuli Dánska působí komicky. Navíc obyvatelstvo Grónska čítá kolem 56 tisíc lidí, jak může Evropa, popř. Dánsko zabránit Číně navézt 100 tisíc pracovníků, kteří se rozhodnou vytvořit z Grónska nový domov. A protože rozhoduje většina, …….

Zajímavý je také pohled do budoucna.

Grónsko napodobí Texas?

Namísto ostré konfrontace je jednou z možností budoucího vývoje Grónska „texaský scénář“. Grónsko nejprve vyhlásí nezávislost a pak teprve po určitém období se připojí k USA. USA mohou obyvatelům Grónska nabídnout nejen velice drahé technologie nutné pro efektivní těžbu, ale zároveň i vysokou životní úroveň. Trump se vydává na podobnou cestu jako jeho předchůdce J.K.Polk, jedenáctý prezident USA (1845-1849), jehož agresivní územní politika dokázala v průběhu jednoho prezidentského období rozšířit USA o zhruba třetinu území.

A co obyvatelé Grónska?

A dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, k přání samotných obyvatel Grónska. Ti si samozřejmě v příštích letech v rámci voleb a případných referend určí, kam budou směřovat.

Každopádně bude zábavné sledovat další vývoj, zda se objeví hrdinní bojovníci v některých bruselských kancelářích nebo stranických sekretariátech některých západoevropských a hlavně dánských stran.

Vývoj může jít hodně překvapivým směrem a největší dárek skýtá kauza Grónsko hlavně médiím, budou mít o čem psát.