Archeologický objev v Megiddu: Další potvrzení pravdivosti Bible
Písmo svaté a věda
Server The Times of Israel přinesl 30. března informaci o objevu tamních archeologů, který poodhaluje tajemství vojenského střetnutí u Megidda, o němž je zmínka také v Bibli.
Megiddo se nachází v severní části Svaté země, zhruba mezi severem Samaří a jihem Galileje. Nemám na mysli moderní izraelský kibuc, ale poblíž ležící archeologické naleziště (Tel) Megiddo (zvané též „Armageddon“); to leží na pozici někdejšího důležitého starověkého města.
Záměrně nepíšu o bitvě u Megidda, ale o střetnutí, vlastně vynucené, které bylo součástí prvního vojenského tažení faraona Neka II. (panovník 26. dynastie, vládl 610 až 595 př. Kr.). Ten chtěl se svým vojskem pouze projít Zemí izraelskou dál do Asýrie, ovšem u Megidda se mu postavil na odpor judský král Joziáš. Mohli bychom říci nesmyslně, protože faraon s ním bojovat nechtěl; navíc podivné rozhodnutí stálo Joziáše život. Biblická kniha 2. Paralipomenon situaci popisuje takto (35. kapitola):
Po tom po všem, když již spravil Joziáš Dům Boží, přitáhl Neko, král Egyptský, aby bojoval proti Charkemis podlé Eufraten, Joziáš pak vytáhl proti němu. Kterýž ač poslal k němu posly, řka: Já nic nemám s tebou činiti, králi Judský. Ne proti tobě, slyš ty, dnes táhnu, ale proti domu, kterýž se mnou bojuje, kamž mi rozkázal Bůh, abych pospíšil. Nebojuj s Bohem, kterýž se mnou jest, ať tě neshladí. Joziáš však neodvrátil tváři své od něho, ale aby bojoval s ním, změnil oděv svůj, aniž uposlechl slov Nekových pošlých z úst Božích. A tak přitáhl, aby se s ním potýkal na poli Megiddo. I postřelili střelci krále Joziáše.
Načež se zraněný nechal odvést do hlavního města Jeruzaléma, kde krátce nato zemřel. Ačkoli je Joziáš hodnocen v Písmu svatém velmi pozitivně, toto jeho angažmá vyvolává velký otazník.
Dodejme, že nešlo pouze o něj, ale protiegyptský odpor se odrazil i životě jeho dynastie, potažmo v ekonomice judské monarchie. Lid svévolně provolal králem nikoli prvorozeného Eliakima, ale mladšího Joachaze. Jeho panování nemělo ale dlouhého trvání. Farao Neko po návratu z asyrského tažení Joachaze sesadil a jako vězně odvedl do Egypta, kde zemřel. Právoplatným panovníkem ustavil Eliakima, kterého přejmenoval na Joakima a uvalil na judskou monarchii povinnost zaplatit Egyptu daň ve výši „sto centnéřů stříbra a centnéř zlata“. Kolik to přesně bylo můžeme jen odhadovat, ale měl-li tzv. těžký centnéř 60,6 kg, pak to bylo právě tolik zlata a šest tisíc šedesát kilogramů stříbra.
Co bylo nalezeno?
Archeologický výzkum vedou prof. Israel Finkelstein z Haifské univerzity a dr. Assaf Kleiman z Ben Gurionovy univerzity v Beerševě. To podstatné: nalezeny byly s největším pravděpodobností první důkazy o střetnutí mezi silami faraona Neka a krále Joziáše. Z čeho tak lze soudit? Z nebývalého množství starověké egyptské keramiky (vesměs nádob) pocházející ze 7. století před Kristem, přičemž k vojenskému střetnutí došlo v roce 609. Ale nejen z toho. Objeveno bylo i značné množství nádob pocházejících z východní části starověkého Řecka, které byly do Megidda přivezeny rovněž v tomto období (7. stol. př. Kr.). To podle prof. Finkelsteina odpovídá tomu, že po boku Egypťanů bojovali řečtí žoldnéři, což potvrzují starověké řecké a asyrské texty.
Nynější vykopávky v Megiddu se datují k roku 2016. Jde o běh na dlouhou trať. Archeologové se zaměřili na oblast X, velmi blízko administrativní čtvrti starověké lokality. Dr. Kleiman pak nalezené artefakty dva roky zkoumal ve své univerzitní laboratoři. Byly odkryty zbytky budovy právě ze 7. století př. Kr., kdy se podle obecného přesvědčení střet Neko – Joziáš měl odehrát. Stavba sestávala z několika místností a obsahovala množství keramiky. Šlo o fragmenty nádob, které bylo možné na základě typologie označit jako asyrské, a také jeden kus judského varného hrnce (z hlíny pocházející z blízkosti Jeruzaléma). A také bylo nalezeno víc než sto pozůstatků egyptské keramiky, jak již uvedeno.
Vzhledem k tomu, že na egyptskou keramiku z pozdní doby železné archeologové v Megiddu dosud nenarazili, byli z tohoto objevu zpočátku poněkud zmateni. Šlo o hodně neopracovaných nádob roztroušených na volném prostranství. Podezření na egyptský původ padlo kvůli jejich odlišné morfologii a použité slámě. Petrografická analýza dala vědcům následně za pravdu, potvrdil dr. Kleiman.
Co je důležité
Podle izraelských odborníků objev tak významného množství egyptské keramiky, včetně nádob k servírování a vaření pokrmů a skladování potravin nebyl dosud zaznamenán v celém regionu Levanty. Množství nezdobených a špatně vypálených nádob naznačuje, že nebyly určeny k prodeji na místních tržištích. „Vzhledem ke značnému množství těchto nádob ve vykopané struktuře, a s ohledem na to, že je sotva pravděpodobné, že by se místní obyvatelstvo náhle rozhodlo dovézt nahrubo udělané nádoby z Egypta, lze předpokládat, že nejjednodušším vysvětlením je, že tu máme co do činění se zahraničními formacemi, možná opravdu s egyptskou posádkou, když Egypt po ústupu Asyřanů z Levanty Megiddo ovládl,“ uzavřel dr. Kleiman. A toto ovládnutí je spojeno s rokem 609 př. Kr., a tedy se střetnutím Neko II. versus Joziáš.
Osobní závěr
Bible není dějepisná učebnice. Je to kniha duchovní, jejím primárním posláním je poselství o vztahu mezi Bohem a člověkem, Stvořitelem a stvořením. S jistým nadhledem řečeno Bibli věřím ne proto, že se v Megiddu našla hromada střepů egyptské keramiky; věřím jí ze svého hlubokého přesvědčení, z principu. Nicméně každý takovýto objev mi může posloužit jako pomocný důkaz, že má víra je správná, že má svůj hluboký smysl. V mém duchovním životě hraje klíčovou roli.
Volně podle The Times of Israel, odkaz: