Co kdybychom měli místo levicových „neziskovek“ pravicové „nedluhovky“?
Zadlužení
Neziskové organizace jsou dlouhodobě součástí veřejného života. Často se zabývají sociální inkluzí, ekologií, multikulturalismem či „lidskými právy“. Mnoho z nich funguje dobře a pomáhá tam, kde je to potřeba. Jenže některé z nich mají také své stinné stránky – netransparentní financování, politický aktivismus nebo zneužívání veřejných prostředků. Co kdyby ale existovala pravicová alternativa? Místo organizací žijících ze státních dotací a přerozdělování by tu byly „nedluhovky“ – organizace zaměřené na finanční odpovědnost, osobní soběstačnost a efektivní stát. Jak by fungovaly? A proč bychom je možná potřebovali víc než současné neziskovky?
Neziskové organizace mají pomáhat, ale realita je někdy jiná. Mnohé se proměnily v byznys model, kde jsou hlavním cílem nikoli výsledky, ale udržení financování. A právě to je důvodem, proč se na ně stále častěji snáší kritika. Mezi největší problémy neziskovek patří:
Přehnané náklady na mzdy a provoz (Mnoho neziskovek utrácí většinu získaných peněz nikoli na pomoc, ale na vlastní provoz, administrativu a PR. Někdy až 80 % rozpočtu mizí v kancelářských nákladech, zatímco samotní potřební dostanou jen zlomek.👉 Někteří ředitelé neziskovek mají platy srovnatelné s manažery velkých firem nebo politiky, přestože jejich organizace fungují díky veřejným financím).
Závislost na státních dotacích (Místo aby byly financovány z dobrovolných příspěvků, jsou mnohé neziskovky prakticky přívěskem státního rozpočtu. Stávají se lobbistickými skupinami, které prosazují ideologické cíle, které by si veřejnost sama financovat nevybrala.👉 Fungují jako přerozdělovací agentury, kde si státní úředníci a aktivisté mezi sebou posílají peníze).
Vytváření „potřebných“ místo řešení problémů (Proč by některé neziskovky chtěly problém vyřešit, když na něm závisí jejich existence?👉 Příklad: Pokud by se sociálně slabé skupiny staly soběstačnými, řada organizací by přišla o důvod k existenci. Místo skutečných řešení tak přicházejí nekonečné workshopy, semináře a projekty, které nic neřeší).
Politický aktivismus místo nestranné pomoci (Některé neziskovky nejsou apolitické, ale naopak otevřeně tlačí levicovou agendu.👉 Podpora nekontrolované migrace, genderové ideologie, klimatického alarmismu – to vše za veřejné peníze.👉 Jiné neziskovky přímo pomáhají politickým stranám v kampaních, ačkoliv tvrdí, že jsou nezávislé).
Netestovaná a neefektivní řešení (Pokud by se na efektivitu neziskovek nahlíželo jako na firmu, mnoho z nich by zkrachovalo. Výsledky často nejsou měřeny, jen se vykazuje činnost pro činnost.👉 Ve skutečném světě by neefektivní podnik zkrachoval. V neziskovém světě ale stačí říct „potřebujeme víc peněz“ a stát zaplatí).
Zneužívání emocí a manipulace veřejnosti („Pokud nepřispějete, umřou děti!“ – to je oblíbený trik fundraisingu. Místo objektivní pomoci se neziskovky spoléhají na šokující obrázky, manipulativní kampaně a emocionální vydírání).
Neziskovky jako „prací prádelny“ pro politiky (Politici, kteří skončili ve funkci, často končí v neziskovém sektoru – jako „experti“ nebo „konzultanti“.👉 Náhoda? Ani omylem. Často jde o systém, kde si politici a aktivisté navzájem dohazují teplá místa).
Pokud neziskovky často podporují přerozdělování a závislost na státu, "nedluhovky" by byly jejich pravým opakem a alternativou k danému "neefektivnímu systému". Místo dotací a dluhů by podporovaly odpovědnost a soběstačnost. Jak by fungovaly?
Finanční gramotnost a podnikání (Kurzy finanční gramotnosti, investování, podnikání. Místo „ochrany spotřebitele“ před lichvou by učily, jak se lichvě vyhnout).
Podpora efektivního státu a nižších daní (Kampaně proti zadlužování státu a přehnanému přerozdělování. Podpora decentralizace a menší byrokracie).
Dobrovolnictví místo sociálních dávek (Pomoc za práci – kdo potřebuje podporu, dostane ji, ale výměnou za vzdělání nebo komunitní službu).
Podpora soběstačnosti místo závislosti na státu (Mladí lidé by se učili finanční plánování, investování a podnikání, ne jak vyplnit žádost o sociální dávky).
"Nedluhovky" by byly financované soukromými dary od lidí a firem, kteří chtějí efektivnější stát nebo lidmi, kteří využijí vzdělávací programy a ocení jejich hodnotu či skrze partnerství s firmami, které potřebují kvalifikované a samostatné zaměstnance. Levicové neziskovky nám dosud ukázaly, že pomoc může být obrovský byznys. Ale co když tedy existuje lepší cesta? Co když místo dotací a neefektivity můžeme mít skutečné výsledky?
"Nedluhovky" by nebyly závislé na státních dotacích. Neprosazovaly by ideologii, ale reálné výsledky. A místo nekonečných projektů by nabízely efektivní řešení. Už dávno víme, že stát neumí hospodařit efektivně. Tak proč dál podporovat organizace, které dělají totéž? Možná je čas přestat živit systém závislosti a začít budovat systém odpovědnosti. Možná je čas na "nedluhovky".
Čtěte na podobné téma:
Komodifikátoři anti-dezinformací, demokracie, ESG a cílů udržitelného rozvoje 2015–2030