Koho bych chtěl mít za souseda

Vždy si se zájmem přečtu výsledky sociologických šetření, která zjišťují oblibu konkrétních národností v naší společnosti. Není to až tak úplně nevinný průzkum, přestože se tak může tvářit – pod názvem „Koho byste chtěli mít za souseda“ se ve skutečnosti zkoumá, jaké skryté rasové nebo kulturní preference a předsudky u nás přetrvávají.

Mnohá naše kritéria pro to, co považujeme za správné, vhodné nebo naopak divné, nevznikla na základě našeho vlastního uvážení – spíše jsme je prostě převzali. Jako příhodné podobenství mi připadá to, jak sám reaguji na synagogu nebo pravoslavný chrám.

Když vstoupím do pravoslavného chrámu – třeba chrámu sv. Petra a Pavla v Karlových Varech – ocitnu se v naprosto jiném prostoru. Chrámy a kostely jsou stavěny tak, aby věřící při vstupu měli pocit, že z profánního prostoru vcházejí do prostoru sakrálního. Já ale myslím něco jiného. Mám na mysli prostor s jinou estetikou, jinou atmosférou, která na mě působí. Ikony vypadají jinak než barokní nebo gotické obrazy svatých, které známe z našich kostelů. Ženy v pravoslavném chrámu mají zahalené hlavy, nejsou zde lavice k sezení a liturgie má řadu odlišností. Při svatém přijímání přicházejí věřící k dveřím ikonostasu, kde jim kněz podává eucharistii. Kněz sice není izolován od věřících, ale eucharistie se podává skrze otevřené dveře ikonostasu. Vše je velmi poetické, emotivní a barevné, ale pro mě neznámé, zvláštní a cizorodé.

Kněz v jednoduché černé sutaně s bílým kolárkem, čtení evangelia a celá ta podoba barokní nebo gotické architektury s tlumenou výzdobou kostelů – to všechno kontrastuje s nápadnou barevností pravoslavného chrámu. I když nejsem katolík, když vstoupím do jakéhokoliv kostela v Čechách, estetika tohoto prostoru je mi nesrovnatelně bližší. A mohu si sednout do lavice protože kostel západního typu v porovnání s pravoslavným chrámem je určen k výkladu, naslouchání kázání a meditaci. V pravoslavném chrámu se méně mluví, více se chválí a zpívá, prostor pro intelektuální rozjímání je nahrazen kontemplací. Docela příznačné.

Mám-li málo zkušeností s pravoslavným chrámem, ještě méně jich mám se synagogou. Pár jsem jich navštívil jako turista, včetně těch známých pražských. To, jak probíhá čtení z Tóry nebo Talmudu, znám spíš z některých filmů Woodyho Allena. Vím, že ženy v synagoze, na rozdíl od našich kostelů či pravoslavných chrámů, mají od mužů oddělené místo. Tady se rovnoprávnost pohlaví ani nepředstírá. Estetika synagogy, nápisy v hebrejštině, architektura – to všechno je pro mě silně exotické. Kvintesencí judaismu je pro mě ortodoxní Žid v tradičním oděvu, kývající se do rytmu jakési podivné vnitřní rituální modlitby. Jen těžko bych dokázal říct, zda mi připadá méně extravagantní pohled na popa nebo na rabína ve slavnostním rouchu.

To jsou moje pocity, za které vlastně nemohu – byly zformovány dříve, než jsem je mohl vědomě zpochybnit. Většinu života jsem strávil v Čechách a pohyboval se v konkrétním kulturním prostředí. Proto se na synagogu a pravoslavný chrám vždy budu dívat jako zvědavý divák zvenčí. Na racionální úrovni jsem si samozřejmě vědom, že katolicismus a jeho pokrevní bratr pravoslaví vyrostly z judaismu. Ale esteticky vnímat se člověk učí dříve, než je schopen nějaké racionální reflexe. De gustibus non est disputandum. Jsem produktem komunistických škol, ale na svět se dívám skrze smíšenou optiku protestantsko-katolické estetiky západní větve křesťanství. Je pro mě užitečné být si vědom tohoto rozlišení – a přemýšlet, proč a jak k němu došlo.

Kromě náhodnosti místa a času, kde jsem vyrůstal, mají moje preference ještě nějakou jinou logiku? Odpovídá nějakému vyššímu poznání to, že bych v podobném dotazníkovém šetření upřednostnil třeba Slováky před Ukrajinci – a klidně to sdělil? Není to už skrytý rasismus? Jak si jako člověk, který uznává představu rovnosti všech lidí, obhájím dělení podle národnosti? Rozumově nijak. Snad jen estetikou – něčím hlubším a méně reflektovaným, co bylo ve mně utvářeno dříve, než jsem se naučil přemýšlet. S estetikou toho mnoho neudělám. Ale rozumově bych měl být schopen si uvědomit, že pokud princip rovnosti lidí přijímám, pak nemohu akceptovat podobné žebříčky oblíbenosti národností – ani Židů, ani Slováků, ani Ukrajinců.

Ale to všichni dobře víme. A přesto bychom za souseda nejraději Slováka jak nám dost přímočaře říká průzkum.

Zdroj:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesi-maji-nejradeji-slovaky-i-vietnamce-sympatie-vuci-rusum/r~318ed75ee90911edbc030cc47ab5f122/?utm_source=chatgpt.com

https://romea.cz/cz/domaci/cesi-maji-radi-slovaky-nemce-a-vietnamce-ale-ne-araby-rusy-a-romy-co-ukazuje-novy-pruzkum-stem?utm_source=chatgpt.com