Nová doba! Demokraté ruší volby!

Těmito slovy začíná petice proti totalitním praktikám v Rumunsku, kterou iniciovali ekonom Pavel Šik a investigativní žurnalistka Angelika Bazalová (petice zde).

Ti před týdnem zorganizovali v Praze Protest proti antidemokratickému vývoji posledních měsíců v Rumunsku. (dostupné zde)

Na Malostranské náměstí jsme s manželem dorazili chvíli před začátkem akce. Náměstí bylo téměř liduprázdné, a tak jsme nejprve trochu znejistěli, zda se avizovaný protest skutečně koná. Zanedlouho jsme však uviděli přicházet pořadatele demonstrace s rumunskými vlajkami a prostranství se začalo postupně zaplňovat.

Ohromná hysterie vypukla v Rumunsku poté, co v prvním kole prezidentských voleb zvítězil Călin Georgescu, který je skeptický vůči Evropské unii, NATO i další podpoře války na Ukrajině. Jeho klíčovými tématy, kterými oslovuje mnoho obyvatel Rumunska, jsou prosperita a mír.

Následně došlo ke zrušení voleb kvůli údajnému ruskému vlivu a Georgescovi, který má čtyřicetiprocentní podporu občanů, byla znemožněna další kandidatura.

Problém je v tom, že údajný ruský vliv nebyl nikdy prokázán a všechna obvinění, která se doposud objevila, jsou naprosto nedůvěryhodná. Dokonce i rumunský novinář Marian Chiriac, jenž dělal rozhovor pro Seznam, prohlásil, že rumunská veřejnost zatím nedostala žádné vysvětlení a pádné důkazy, které by ospravedlňovaly tento kontroverzní krok.

Přesto evropští i čeští demokraté mlčí, jako by snad rušení voleb v demokratické společnosti bylo naprosto v pořádku. (dostupné zde)

Zrušení rumunských prezidentských voleb kritizoval také J.D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde hovořil o „ústupu Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot”. (dostupné zde)

Údajná manipulace voleb jako důvod pro jejich zrušení? Vzpomínám na poslední prezidentské volby v naší zemi, které byly, alespoň podle mého názoru, jednou velkou mediální manipulací. Kandidáty Danuši Nerudovou a Petra Pavla vynášela média hlavního proudu až do nebe, zatímco jiným dávala okatě najevo, že nejsou žádoucí.

Například Karel Janeček měl při sběru podpisů oproti jiným kandidátům pozoruhodně velkou chybovost, která jej předčasně vyřadila ze soutěže. (dostupné zde)

Netajím se tím, že jsem se zvolením Petra Pavla prezidentem (ačkoliv ani druhý nejúspěšnější prezidentský kandidát mě nijak nefascinoval) nebyla vůbec spokojená.

Tento bývalý komunistický rozvědčík, který svým prázdným strojovým projevem připomíná normalizačního prezidenta Gustáva Husáka, by nikdy nebyl tím, čím je, nebýt ohromné podpory médií.

Přesto by mě nikdy ani na vteřinu nenapadlo zpochybňovat tyto volby, neboť omezování svobodných voleb považuji za obrovský útok na základní demokratické hodnoty naší společnosti.

Ochrana demokracie rušením voleb a odstraňováním takzvaně závadných kandidátů je pouze jedním z mnoha projevů dnešního zvráceného orwellovského světa.

Manipulace různého druhu jsou přirozeným úskalím demokracie a nelze proti nim bojovat jinak, než tím, že lidé začnou více přemýšlet a spoléhat se na svůj vlastní rozum.

Zmanipulovat volby je dnes velmi jednoduché. Úspěšného prezidentského kandidáta lze udělat téměř z kohokoliv. Stačí, když tato osoba začne pravidelně vystupovat v médiích, a k tomu se objeví pár takzvaných odborníků, kteří se o ní budou pochvalně vyjadřovat. „Experti říkají, že… “ Dnes se to všelijakými experty jen hemží.

Ale pojďme se vrátit zpět k protestu na Malostranském náměstí, který se uskutečnil minulou neděli.

Tato demonstrace byla nepolitická a jejím cílem nebylo podpořit konkrétního prezidentského kandidáta, jehož některé výroky jsou, alespoň podle tvrzení médií, poněkud kontroverzní. Šlo zde především o podporu demokracie jako takové.

Přestože se jedná o nepolitickou akci, přišli ji někteří politici podpořit jako občané. Dorazili například poslanci SPD, Jaroslav Foldyna a Jiří Kobza, zúčastnili se také Daniel Sterzik, zvaný Vidlák (STAČILO!), Jindřich Rajchl (PRO) a předseda Svobodných Libor Vondráček. Takže jen samí „populisté a extremisté“! Z takzvaně demokratických stran nepřišel demokracii podpořit „překvapivě“ nikdo. Z dalších osobností se protestu zúčastnil například aktivista František Kubásek, provozovatel politicky nekorektního webu Incorrect.cz., zahlédla jsem tam též známou ekonomku Ilonu Švihlíkovou. Rozhovor s některými osobnostmi je možné zhlédnout na nezávislé internetové televizi Raptor TV, která zároveň zaznamenala celou akci.

Na demonstraci například zaznělo, že „největším nebezpečím pro demokracii je hysterie a hlavně politici, kteří hysterii využívají k upevnění své moci.“ Tito politici prý neustále vytvářejí abstraktní obraz jakéhosi nepřítele, aby pak mohli jakýkoliv jiný názor odsoudit a označit za nepřátelský. Podle nich jsme v jakési hybridní válce o myšlení voličů, a dokonce si osobují právo měnit základní principy demokracie pro naše údajné dobro. Pokud se vydáme touto cestou, dostaneme se do spirály, která nás vrátí zpět tam, kde jsme byli před více než třiceti lety, do totality…

Stojím v hloučku demonstrantů a přemýšlím o paradoxech této doby a o tom, kam jsem se za posledních pět let dostala. Vtom zaslechnu Vidláka, jak říká, že demonstrování je návykové. Asi ano, od doby covidové jsem demonstrací zažila dost, přestože nejsem žádný rebel a podobné akce jsem nikdy dříve nevyhledávala. Jsem naopak introvert, mám ráda ticho a nejlépe se cítím sama v přírodě, s knihou. Dnes protestuji proti jakémusi liberalismu, ačkoliv se považuji za liberála v pravém smyslu tohoto slova, svoboda pro mne je a vždy byla nesmírně důležitá. Proč tady teď stojím a demonstruji za nějaké Rumunsko? Vždyť často sama kritizuji povýšené zasahování do záležitostí cizích zemí. Snad proto, že cítím, že to, co se nyní děje v Rumunsku, se zanedlouho může týkat i nás…

V diskusi na sociálních sítích jsem se také setkala s otázkou, proč podporovat zrovna Rumunsko a zda Rumuni někdy pomohli nám. Když však zapátráme v historii, uvědomíme si, že to bylo právě Rumunsko, kdo se odmítl zúčastnit „osvobození“ Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Také v roce 1938 bylo Rumunsko ochotno nám pomoci.

Přestože bylo toto shromáždění narychlo svolané, nemělo téměř žádnou propagaci, a tudíž se o něm mnoho lidí vůbec nedozvědělo, nakonec dorazil přibližně stejný počet lidí jako na nedávnou, mohutně propagovanou demonstraci „chvilkařů“.

Zatímco o prvně jmenované akci nepadla v mainstreamových médiích ani zmínka, o té druhé se psalo dokonce na Novinkách, jako by se jednalo o hlavní událost dne. (dostupné zde)

Třebaže nám chybělo pódium a dokonalé technické vybavení, rozhodně nechyběla pozitivní atmosféra a upřímné odhodlání postavit se za správnou věc.

Po skončení akce byla petice předána zástupci Velvyslanectví Rumunska.

„Tímto prohlášením chceme vyjádřit podporu demokracii a především transparentnosti, z které pramení důvěra obyvatel a z té skutečná demokracie žije.

Jsme s vámi, rumunští voliči a váš boj za svobodné volby považujeme i za svůj. V Bukurešti se bojuje za Prahu.“