Dobře vám tak!
Poslední slovo Ludvíka Vaculíka
V Paříži je každý den posvícení! Fašanky u nás nikdy nekončí! Klaníme se před oltářem pohanství a uvolňujeme trůn pro masky z okraje společnosti.
Televizní svět, v němž obrazy pojídání lidského mozku vzbuzují potlesk, nemůže skončit ničím jiným než oslavou toho, co je na lidech pokleslé a co by se ve slušné společnosti dostalo na veřejnost jen v podobě kompromitujících materiálů.
V roce 1975 mi například za tímto účelem StB zabavila při domovní prohlídce fotografie, na nichž jsem byl s jednou ženou nahý, ovšem nikoli při souloži, ale jen tak cudně ležící na hrobech. Snímky následně odvysílala Československá televize a byly otištěny v časopise Ahoj.
Kupodivu jsem tím nepřišel ani o přátele, ani mě sousedé nepřestali zdravit. Morálním pokleskem bylo snad to hanobení hrobů a jistě to, že ta žena nebyla moje vlastní, ale skutečná zvrhlost spočívala v té invazi StB do soukromí a ve vystavení ukradeného soukromí na veřejnosti. Slušné věci cenzurujete a toto pustíte lidem v neděli na obrazovky?
Když se k nám později s pádem tohoto cenzorského režimu nahrnuly komerční braky všeho druhu, tištěné i televizní, mohlo a mělo se z jejich množství a úspěšnosti předpokládat, že se dekadence televizního světa vetře nakonec všude, i do kostela.
A tak kdo si letos v Paříži zaplatil lístek na olympiádu, koupil si spolu s ním i přehlídku transvestitů posměšně předvádějících ‘La Cène Sur Un Scène Sur La Seine,’ – Poslední večeři na jevišti na Seině. Další miliony lidí představení současně sledovaly v televizi jako něco mimořádného, co si zasluhuje zvláštní pozornost.
Co nám tím vedení Paříže chtělo vzkázat? „V Paříži je každý den posvícení! Fašanky u nás nikdy nekončí! Klaníme se před oltářem pohanství a uvolňujeme trůn pro masky z okraje společnosti. Pro co byly kdysi vyhrazeny v křesťanském roce speciální dny a ve spořádaném životě zvláštní místa, instalujeme nyní jako normu napořád. Hodovat s námi může každý, i děti.“
Odpovídám: Pařížané, máte všechno tak, jak jste si to svou odvěkou tolerancí vůči dekadenci vykultivovali a jak vám to zmutovalo, když jste to nechali bez dozoru krmit z dotací. Dobře vám tak!
(Toto za mě napsala v zastoupení moje dcera Cilka.)