DVA SPIKLENCI A JEDEN OBĚŠENEC • Kap.5.

Motto: "Doktore... Já lžu, jako když dejchám..."

NOVELA NA POKRAČOVÁNÍ. Dva kamarádi se zase po čase potkají. Jen tak na pokec. Každý mají svůj specifický svět, svoje odlišná traumata z minulosti, současné problémy... Přesto se ty jejich trable z určitého pohledu nápadně podobají. Oba hledají řešení, jak se s tím vyrovnat. A s překvapením zjistí, že oba ta řešení, nějakou zvláštní shodou okolností, hledají u jednoho a téhož zdroje. Novela je zamyšlením nad současným světem, nad naší společností, ale také tak snad trochu o vědě a současných poznatcích o lidském mozku. O lidské povaze, duši, morálce, svědomí... Pojednává o zvláštním druhu osobností, jimž se už ve vědeckých kruzích nesmí říkat "psychopati," ale já si to pro zjednodušení dovolím. Kladu si neskromný cíl: alespoň trochu ty převratné poznatky moderní vědy zpopularizovat a zpřístupnit těm, co se tématu z různých důvodů vyhýbají, ale rozhodně by o něm (možná ze stejných důvodů) vědět měli. Není to zrovna pohodové čtení do vlaku... Nabízím řadu znepokojivých otázek... Ale snad třebas i takový skromný nástin určitých východisek...

Václav Janda

Spisovatel

3. listopadu v 13:55

198 zobrazení

Napište první komentář

Předchozí kapitola:

DVA SPIKLENCI A JEDEN OBĚŠENEC • Kap.4. - Blogosvět.cz

KAPITOLA 5.

Bez svědomí • Psychohistorie • Drtivá čísla • Rebel bez příčiny • Zapadákov

"Znáš jinou Hareovu knížku...? Co se menuje 'Bez svědomí'? zeptal se Ondra.

"Vím vo ní, ale ještě sem ji nečet."

"Já ti ju pučím, teda.... Esli mi ju neztratíš!"

"Ty mě šokuješ čím dál víc hele," nevycházel Lukáš z údivu.

Ondra se opřel pohodlně do židle: "No tak v této knížce Hare vyprávjá, jak pracoval hromadu roků v tých věznicách. Přišél k němu do kanceláře zas nejaký mukl a jak mu tak znova v čemsi zalhal, Hare ho na tej lži zastavíl a usvědčíl... Ale ten bastard sa ani na chvílu nezarazíl a nadrzo lhal dál... A tož sa ho Hare zeptal, jestli mu to není blbé... Jestli sa nestydí... A on bez najmenšího zaváhání vypálil nádhernú větu:

'Vůbec ne, doktore... Já když lžu, to je jako když dejchám...' "

Ondra s Lukášem se s chutí rozesmáli.

"Tak to je pecka výrok... To mluví za vše..." zareagoval Lukáš a chytil se oběma rukama za hlavu. "Co s tím pak chceš dělat s takovejma hajzlama...? Nemoc to není... vyléčit se to nedá..."

"No tehdá to Hare možno eště ani nevěděl... Teda... že sa to nedá léčit. Že sa už takto mosíja narodit. A že sa tak rodíja furt a všude. Už po staletí... Imrvere... To malé procento ľudí... Byl v svojej kariéře na začátku a čekala ho eště spústa roků praxe medzi tyma vrahama a sadistama. K temu sa mosel najprv dopracovat," upřesnil Ondra.

"Je jich tyvole jen nepatrně a přitom maj na svědomí šedesát až vosumdesát procent všech těžkejch zločinů... Jako loupeže, různý ty velký tunely, vobrovský podvody... A vraždy!" Lukáš se zhluboka nadechl a zasnil:

"Dovedeš si představit, kdyby se jich lidstvo už konečně nějak zbavilo?"

"Rodíja sa furt. A furt sa aj rodit budú... To stejné titěrné, ale děsivé procento... Fuk esli ženské alebo chlapi... U chlapů sa logicky prosadzuje viac hrubé násilí, ženské zasa viacej manipulujú..."

"...S těma chlapama..." mrknul na něj Lukáš.

"No o tem žádný spor..." potvrdil Ondra s úsměvem. "Ale né... Trefils to... Hlavně s chlapama... Dokážú sa přisát, jak dokonalý parazit, a zametajú predovšetkým s takým tým bačkorózním typom chlapa... Co jej dá radšej šecko, enem aby už měl od tej saně konečně klid..." promnul si Ondra symbolicky ruce.

"Ale inak sú vlastně obě pohlaví stejné."

"Obě jsi říkal...? A co ty vostatní? Těch dalších dvě stě dvacet?" zašklebil se škodolibě Lukáš.

"Ty patříja na psychinu, pošuci... Ty neřeš...!" Pravil Ondra rozhodně a pokračoval.

"Prolhaní podvraťáci a manipulátoři... Jak sem říkal: Fuk esli baba alebo chlap... Rodíja sa stejnak v rodinách chudých aj bohatých... Aj u rodičů nezodpovědných aj u tých milujúcích... Ať už je kultura taková alebo maková..."

Lukáš přikývl. "Rozdíl je akorát v tom, že jedni psychouši sou ti blbí... tak zvaní neúspěšní... co buď umřou ještě v mladým věku, protože dělaj hrozný vylomeniny... znáš to, choděj bez jištění po provaze mezi mrakodrapy nebo po těch budovách šplhaj... skákaj z útesů do plytkého moře nebo se potápěj bez přístrojů... nebo když už se jim se štěstím podaří přežít, tak většinu svýho života strávěj na invalidnim vozíku... A když už přežijou ve zdraví, tak pod zámkem sanatoria nebo lapáku... Odtud je sem tam vypustí. Jak toho Krakena. Mezi slušný lidi, kerejm pak vobrátěj život naruby, než je pak zas zavřou... A tak furt dokola..."

"No a pak sou ti druzí..." pokračoval "...kerým se říká úspěšní, co se zase šplhaj tak kouzelně snadno po těch našich zádech nahoru kariérou," rozmáchl se Lukáš ve svých úvahách.

Pak se na chvíli zamyslel, a protože Ondra nenavázal, dodal:

"Hele... a to víš... sem to někde čet... že když ta společnost takhle upadá a všecko zhrubne, tak se ti šmejdi... jakoby zmnožej...? Teda nezmnožej se fyzicky... Ale takhle... Víc se projevěj...?"

"Rozumím ti... Prostě tý, co majú v sebě teho pekla trebárz o neco meněj... V normálnej situaci by sa aj oni chovali viacmeněj normálně, lebo majú to skóre nižej... Ale v tej zkaženej době sa viacej osmělujú... Zkúšajú to taky... Až je to aj s nima potem k nevydržéní a mosí sa s tým neco dělat... Je tak?" rozšířil Lukášovu úvahu Ondra.

"Přesně tak sem to myslel..." souhlasil Lukáš. "Když morálka upadne a i tidleti začnou dělat prasárny... To jak tý zpohodlnělý společnosti tak nějak votrnulo a zvykaj si na ně... Voni to pak tlačej furt dál a dál... Posouvaj ty hranice... No kam až to de... Kam až je vostatní pustěj...

Jim je to prostě fuk...

Nebrzdí je žádnej etickej kodex, žádný svědomí nebo něco takovýho... Jen jakási ta společenská brzda... A dyž ta nefunguje..."

"Majú enem svoje zájmy... A ti plnotuční pak už neznajú žádné hranice... Jak nad sebú necítí bič, sú schopní robit věci, jaké si normální jedinec nedokáže ani predstavit... A keď mu to tý zkušení, co to zažili, vyprávjajú, tak tomu neuvěří... Až dokáď to sám nezažije na vlastnú kožu... Ale to už je pak sakra pozdě..." vztyčil Ondra varovně ukazovák.

"Přemýšlel jsi nad tím, kdy se v tý lidský společnosti vobjevili poprvý?" zeptal se Lukáš. "Hare někde psal, že sou tu doložitelně už vod nepaměti..."

"Najspíš v době, kedy začali lidi bojovat medzi sebú... O zdroje... Ale to už bylo tak dávno, že sa to asi už nedozvíme..." pokýval hlavou Ondra. "Co vím, tak trebárs profesor Robin Dunbar z Oxfordu takých dajakých objavíl u Berserků... v nejakém tem devátém až jedenáctém století... To byli najspíš Vikingové... "

"Takže z hlediska našich národních dějin je tu vlastně máme vodjakživa..." mrknul na Ondru Lukáš.

Ondra nejprve Lukášovu narážku nepochopil a začal hned vysvětlovat. "No to máš síce pravdu, ale... samosebú... boje o zdroje začaly eště mnohem dřív než sa objavili aj prví zemědělci... A to sme už nejakých dvanáct tisíc let zpátky... Zasejc iné dimenze..."

"No né, jistě..." usmál se Lukáš. "Já myslel dějiny našeho národa... Jen takovej pokus vo bonmot...!"

"Jo ták, sorry..." usmál se i Ondra a pokračoval.

"No tak tý Berserkové byli pověstní svojou brutálnou zběsilosťou, kerá sa až podobala transu... Ich méno vraj pochádza od slova 'björneserk', co sa dá preložit jako člověk-zvířa... alebo člověk zvířacej povahy... Vědci sa dohadujú, že právě taký tý lovci šelem moseli byt nesmírně odvážní, moseli mět veliký smysl pre riziko, odolnosť proti stresu a tak... Lenže... Na druhú stranu to byli citliví stopaři, v tlupě velmi dobre organizovaní, měli rozdělené role, moseli spolahlivo spolupracovat... plánovat... predvídat... A to už je empatia... To na sobeckého, nespolahlivého a málo učenlivého psychopata ani trocha nesedí... No a tak sa v tem včíl vyznaj... Preto sa aj vědci o tem dohadujú..." rozpřáhl Ondra bezradně ruce.

"Obávám se, že už se takhle dostáváme daleko zpátky... Do dob, kdy byl člověk zkrátka úplně jinej a žil v docela jiným prostředí, jinejch podmínkách, zvyklostech... No asi dost složitý jej dneska hodnotit..."

"No tak... Snažíme sa enem zistit, na co tady ty psychoše máme dneskaj... Porovnat vtedajší charakteristiky s tyma dnešníma... Keď si trebárs vezmeš, jak popsal už Aristotelův žák, filozof Theofrastos, nekdy tři sta roků pred našim letopočtom, v svojem spisku 'Povahopisy' tak zvaného 'bezskrupulózního člověka,' tak ten jako by temu dnešnímu bezcitnému darebákovi z oka vypadl," doplnil Ondra jeden svůj postřeh na ještě starším příkladu."

"Ale jo, nechajme včíl minulosť byt..." utnul další historické úvahy Ondra... "Důležité je to, že šeci máme na temto světě svoj úděl, svoju funkciju... Máme různé letory... A hlavně mosíme vědět, že ta škála psychopatie... to rozvrstvení kdo a jak na tem sme... neni lineární... Neni to žádná přímka... Není to ani ten Gaussův klobúk, jak ho ze statistiky známe... Toto je taká pomalá parabola, kerá sa prudce zvedne... a šplhá sa až kamsi do pekel... ale až úplně na samotném konci tej křivky...

Ľudé začínajú na tej stupnici už od tej nuly... " vysvětloval. "To sú tý dobráci, co by sa nechali aj sežrat, dybys je nehlídál... Většina z nás pak má od dvúch do tých pěti bodů... 'Většina', to znamená devadesát procent...! Lebo jak už je tam dajakých patnáct až dvacet bodů, ta křivka tej rizikovosti teho jedinca prudko vyletí hore a týto už pak dovedú byt aj nebezpeční. Toto už v tem širším pohledu psychopati sú. Je to na nich při sústreděném pohledu užaj trocha poznat... A je to už taky level běžného zločinca za mřížama... Většinú fyzicky neublížíja. Majú isté zábrany. Je ich v populácii nejakých sedum až deset procent... Sú to povahou často křiváci... Zloději, šejdíři, podvodníci, hochšapléři... Ale eště to furt neni ten náš psychoš, jakého sa mosíme opravdu bát... Týto ozaj velmi nebezpeční začínajú na tých dvaceti pěti až třiceti bodoch..."

"Proč uvádím dvě čísla?" pokračoval Ondra, "no pretože Amerika je ve všetkém spěšl. Zatímco všude ve světě je nebezpečná osoba ten plnotučný, od pětadvaceti bodů navrch, v Americe na to, aby ťa považovali úřadně za nebezpečného, mosíš mět aspoň tých třicet... Takže keď sa ten 'nebezpečný', trebárs z Londýna, presťahuje do Washingtonu, úředně prestává byt nebezpečný... Usáci majú najspíš viacej hroší kožu, či co...“

"No heleďme se... Amíci sou drsňáci..." glosoval to Lukáš. "Jestli to nebude tím, že maj tak přeplněný vězení, že by je už neměli, kde skladovat."

"No a keď mluvíš o tem vězení... V takém běžném lapáku ve světě je všude průměrně patnáct procent psychopatů. V Americe je to zasa spešl... Dvacet procent..."

"No prostě... maj to všecko po svým..." mrknul Lukáš na Ondru. "No tak si představ... Já se vo amících dočet, že tam zrovna teď sedí asi půl procenta všech vobyvatel... To je pro srovnání poměrem pětkrát víc než u nás. A to přitom patříme v Evropě mezi ty nejhorší... V Americe měla dobrá půlka dospělejch během svýho života někoho z blízkejch příbuznejch za mřížema... Každej sedmej má člena rodiny, kerej seděl víc než rok... Každej pátej dospělej měl v lapáku svý rodiče... Každej sedmej tam měl manžela nebo manželku... A každej vosmej svýho potomka... Voni sou vlastně pod zámkem jako doma... No nemáš chuť se tam hned přestěhovat?"

"Počkaj, hned dneskaj večer si začnu balit svůj loďák... Nalepím si na něho americkú vlaječku a hurá za dobrodružstvím... Tyjo..." usmál se kysele Ondra. "To tam musíja mět všeci, co tím lochem prolezú, dokonalú prúpravu do dalšího života... Majú co vyprávjat... Všude na světě totiž némlich stejně platí, že tý plnotuční psychoši kompletně ovládajú chod celej věznice, od vězňú, ces bachaře, psychology, až po ředitela... A zvlášť potem tý, co to majú ty body eště vyšej. Monstra ces tých třicet. Tý už sú schopní zabíjat na objednávku. Bez mrknutí oka. Vládnú tam všeckým jednoducho preto, že ich průměrná inteligencia daleko presahuje průměry tých ostatních skupin..."

"A sme zas u toho... Proč vlastně ti pitomci seděj... Když maj vyšší to íkvé..." připomenul Lukáš. "Proto, že se neuměj kontrolovat...? Nemaj tu brzdu...?" předpokládal Lukáš.

A nemýlil se.

"Taktak..." přitakal Ondra. "Nemajú pud sebezáchovy... Alebo nemajú tej inteligencie dost na to, aby sa nenechali chytit... A tý ostražitější, co majú aj tu vysoku inteligenciu, sú víš kde...?"

"Vím. Ti taky seděj... Ale někde v managementu velký korporace..." vsadil si Lukáš na jasnou výhru.

"Bingo!" ukázal Ondra kámošovi palec nahoru. "Tých s tyma pětadvaceti alebo třiceti bodama sú asi tři procenta populace... No a tých monster, co to majú už nekam až k tej štyricítce, to je to určité procento čistokrvného, krystalického zla... To sú ďábli v lidskej podobě... K tým už není radno sa stavjat zády. Tý už dokážú byt fakt echt bestie... O tých sa súdí, že keď je to pro ně výhodné, zabijú kohokoliv, bez zaváhání... Rozpárajú člověka s pocitom, že otvárajú konzervu..."

Sám Ondra se nad představou, že by takového absolutního psychopata někdy potkal tváří v tvář o samotě, až otřepal... Cítil, jak mu po zádech přešel mráz...

Mrknul na smutný zbytek už dlouho zvětralého pivka, co většinou zvětrat nenechává, a s určitým odporem a se slovy 'ták poď, hochu' ho dorazil a pokračoval.

"Možu ti dat též zopár čísel...? Je to ale darda, to ťa dopředu upozorňuju... Esli si to dobře z tej Hareovy knížky pamatuju... Neber ňa za slovo... Enem v Spojených státech je v tuto chvíľu nejakých dvacet až třicet milionů tých patnáct lebo dvacetibodových potížistů, co by sa mohli, alebo nekerí aj měli dostat aspoň čas od času za katr..."

Ondra se na vteřinu pozastavil: "Ale ne... Blbost... Povedzme: měli by byt, řekněme, pod kontrolú..." a pokračoval:

"Tých, co majú okolo tých třiceti bodů, co už do demokracie nepatříja naprosto zaručeně, je deset miliónů... Potem tu máme už tak 3 miliony tých bestií... takých časovaných pum, keří enem čakajú na svoju šancu... A završím to odhadom na asi stovku sériových vrahů, co teď zrovna běhajú po celej federaci a labužnicky si to užívajú..."

Lukáš viditelně zbledl a nevěděl, co na to říct...

Když si to sběžně podělil třiceti, aby to aplikoval na naše podmínky, použil nějaké ty pozitivní koeficienty, s konejšivou nadějí, že naše společnost prostě není tak násilnická... prozatím... pořád mu naskakovala děsivá čísla... Až při tom cítil, jak se mu orosilo čelo...

Ondra to na něm zpozoroval:

"Je to drtivé, keď to tak vyčíslíš... Keď to eště úplně shrnu a zjednoduším: Ak právo a represia v tej zemi povolí... a to sa zrovna teď v Americe děje, lebo dávajú meněj peněz policajtom, snižujú ich počty, urážajú ich prestiž, do toho tá ilegálna imigrácia tých najhorších živlů ces otvorenú južnú hranicu... stane sa to, že ty tři procenta už začínajú násilně řádit. A to cca jedno procento zabíjat... A tak hrozí občanské války, keré začínajú rabováním a masakrama z bídy..."

Stůl se ponořil do ticha.

Po pár nekonečných minutách, kdy oba aktéři jen tiše seděli, civěli před sebe a počítali neposedné pivní bublinky, to nakonec protrhl Lukáš.

"Určitě jsi už v nějaké verzi slyšel ten citát Francois Villona 'Bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad'... Vlastně co kecám, musíš to znát! Vzpomínáš, jak jsme se to u Drábka museli učit nazpaměť? Ten úryvek z jeho Velký závěti...? Už jsem to použil v životě mockrát, ale myslím, že jsem to pořádně pochopil až teprv teď:

'Mne kdyby Bůh tam postavil

a kdyby král v svém dobrodiní

mne statky světa obdařil

a pořád já bych, roven svini,

ved hříšný život, který špiní —

tak ať mne k špalku vleče kat!

Nuzota z lidí lotry činí

a vlky z lesů žene hlad.'

Já si to pak celý zamiloval... Prokletej básník, můj hrdina! ... Rebel! ... Trochu mě zaráželo, proč Villon ved takovej zhýralej život, když jej ten bohatej mecenáš vytáh z tý bídy a nechal jej vystudovat Sorbonnu...? Dyť to dotáh až na mistra...! Ale přesto pak znova zběh do toho nuznýho divokýho světa... Plnýho loupeží, soubojů, rvaček... A tohle vlastně nakonec napsal už v době, kdy čekal na svůj konec v cele smrti... Za vraždu nějakýho kněze... Ty věci, co napsal, sou úžasný... Ale prostě, nebejt takovej, jakej byl, nikdy by to nevzniklo..." zakončil svoji vzpomínku Lukáš.

"Viděls film 'Rebel bez příčiny'? Ten kultovní snímek s Jamesem Deanem..?" navázal Ondra. "Zabývá sa to mladýma ztracencama, kerým rodiče nerozumíjú, lebo na nich nemajú, na chudáky, čas, a tak sa enem poflakujú a vyvádzajú alotria... Natočené je to brillantně a Dean byl fakt talent... Ale tým taky pochvala končí... V skutočnosti to natočili podľa knihy slavného psychiatra Roberta Lindnera 'Rebel bez příčiny: Hypnoanalýza kriminálního psychopata'... Lenže u teho filmu není o tej knize ani zmínka... Prostě si to filmaři upravili po svojom. Jak sa im to zrovna hodilo... Vlastně to obrátili úplně naruby..."

"Viděl jsem, znám... Ten biják je někdy z padesátejch let... Kdy vznikla ta knížka?

"Tuším snad eště pred koncom války..." upřesnil Ondra. "Něco jako 'psychopatie', to bylo tehdá úplně v plenkách... Jak sem najprv vyprávjal o Hareovi, ani on eště na začátku svojej kariéry netušíl, že sa takto može nekdo narodit a že s tým rodiče nic nesvedú, ani dyby sa na hlavu postavili... Kdeže by to věděli v padesátkách...! Chyba sa teda hledala hlavně u rodičů... 'Špatněs ho vychovál, tak si včíl trp!'... To až teprv Hare po mnohých rokách svojej kariéry... a jeho vrstevníci... a potem Kevin Dutton a další... Až ti v tem od osumdesátek začali dělat revolúciu... A keď sa na přelomu milénia prosadily ty funkčné zobrazovací metódy... jako to cétéčko, magnetická rezonancia, alebo péétéčko... objavily sa užaj vědecké důkazy... bere sa to dneskaj už ináč..."

"Užuž sem to chtěl sepsut, jak nás zas ten Hollywood lakuje... Ale abysme jim zas nekřivdili příliš..." dodal Lukáš.

"No ale predlohy sa držat mohli... No co už..." posteskl si Ondra. "Ale dybys chtěl vidět film o psychopatoch, kerý opravdu punktum sedí, velmi doporučuju taký 'Zapadákov' od Terrence Malicka. Predlohou byli reální psychoši Charles Starkweather a Caril Ann Fugateová. Mužskú postavu ménem Kit tam hraje Martin Sheen, kerý sa jednoho dňa naštve na celý svět... Další taký rebel... A uteče od ľudí, kerým dajako 'nerozumí'... A po cestě sebú vezme svoju milú, Holly, kerú hraje Sissy Spacek... No ále žádná romantika, neboj... Pritem rajzování... len tak mimochodom... zavraždíjú asi šest ľudí, včetně jej otca... A tak nejak v klídku a v pohodě... Bez nejakého velikého stresu... Rozumíš..." ušklíbl se Ondra.

"A pokiaľ sa nekoho z diváků na konci filmu zeptáš, kdo z tých dvoch je jako ten věrnější obraz psychoša, většinú ti povíja, že Kit... Lenže omyl...! Ten dajaké emócie měl... Naprosto dokonalá psychopatka je Holly... A ta ten děj navíc rozkošně vyprávjá... A v tem je to kúzlo... Ale já ti to dál vykecávat nebudu. To mosíš vidět... Výkon obúch herců je fantastický, stejnak jako muzika, atmosféra, šecko... Eslis to eště neviďél, tak to rýchlo dožeň, Lukine..."

"Máš to na videu, Ondro?"

"Určitě bych to docela rýchlo našél..." zamyslel se kamarád.

"Tak co dneska večer?" položil Lukáš sugestivní otázku.

"Proč né?" odpověděl Ondra bez dlouhého váhání.

"Super, domluveno...! Odskočím si," zveřejnil Lukáš svůj timeout a vstal.

Ondra lapil svůj prázdný škopek: "Doprovodím ťa..."

Cestou hodil prázdný krígl na výčep a když se vraceli zpátky, na pultě ho už čekal nášup.