Jára Cimrman jako zakladatel transgenderového hnutí

Podobně jako většina velikánů i Jára Cimrman nedosáhl uznání během svého života. Slávy se dočkal až o mnoho let později. Dnes jsou po něm pojmenovány ulice i školy, na jeho počest vznikají památníky a zajímavá turistická místa…

V roce 2005 Cimrman dokonce získal nejvyšší počet hlasů v anketě Největší Čech. Česká televize, která anketu pořádala, jej však později ze soutěže diskvalifikovala. Bohužel podlehla odporným dezinformacím, rozšířeným z Ruska, podle kterých je Cimrman jen fiktivní postavou a ve skutečnosti nikdy neexistoval! (dostupné zde)

Dnes už by ovšem k této politováníhodné situaci dojít nemohlo. Česká televize se totiž aktivně zapojuje do boje s dezinformacemi a také máme opravdu skvělé odborníky na strategickou komunikaci, kteří nám vše vysvětlí. Jsem přesvědčená, že dnes by Cimrman získal nejen titul Největší Čech, ale především Největší Evropan, neboť v mnohém předběhl svou dobu.

Cimrman byl vychováván jako dívka, údajně proto, aby donosil šaty po své starší sestře Luise. Později se sice identifikoval jako muž, ale podle některých teorií se ve stáří k ženské identitě vrátil. To můžeme vidět ve filmu Jára Cimrman ležící, spící, kde vystupuje tajemná stařena, průvodkyně Muzea peří v Liptákově, kterou ztvárnila Valerie Kaplanová. V závěru filmu vychází najevo, že tato žena je ve skutečnosti Jára Cimrman. Pokud by tomu tak bylo, nelze vyloučit, že byl Cimrman první trans ženou, která ovlivnila pozdější směřování západní Evropy.

Píše se rok 2024 a v Paříži se konají letní olympijské hry. Olympiáda, symbolizující mír, přátelství a spolupráci, se odehrává za zábranami a na bezpečnost dohlíží přes 50 tisíc policistů a vojáků. Město se doslova změnilo v pevnost. (dostupné zde)

„Ozdobím se krásným páskem, krásnými podpatky a úchvatnou parukou,“ prohlásil transvestita, který nesl olympijskou pochodeň. (dostupné zde) 

Ještě donedávna byla olympiáda především oslavou sportu a úvodní ceremoniál pro mnoho lidí představoval kulturní zážitek. Zahájení těchto olympijských her však vyvolává v lepším případě rozpaky, v horším žaludeční nevolnost. Oblíbená sportovní událost se změnila v propagaci globalismu, progresivismu, inkluze a woke kultury. No, nekupte to…

Také naše “bezpohlavní” olympijská kolekce prý ohromila svět! Čeští olympionici oblékli neforemný hacafrak, který připomíná malířský oblek zacákaný barvou. Autor tohoto díla se ovšem nechtěl zavděčit všem a kritické názory označuje za primitivní… (dostupné zde) Pokud tím chtěl vyjádřit ducha této doby, pak musím uznat, že se to vcelku podařilo.

Ale pojďme se vrátit zpět k zahajovacímu ceremoniálu, který rozdělil společnost. Obézní žena se svatozáří, téměř nahý modrý muž na servírovacím podnosu s poklopem, muži převlečení za ženy, zpívající useknutá hlava Marie Antoinetty a spousta dalších bizarních zážitků… (dostupné zde) To urazilo vkus nejen věřících křesťanů, kterým výjev nápadně připomíná obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinciho, ale též mnoha dalších lidí.

Zatímco média nešetří superlativy a popisují událost jako originální, netradiční a plnou překvapivých i tajuplných okamžiků (dostupné zde), pro některé z nás toto představuje konec západní civilizace. Tajemný “apokalyptický” jezdec na robotickém koni je možná více než symbolem.

Novinář Filip Titlbach tvrdí, že olympijský ceremoniál oslavil volnost, toleranci a respekt, což jsou prý základy evropské civilizace. (dostupné zde) Oslavujeme takzvané evropské hodnoty, ale realita je taková, že místo demokracie, respektu a tolerance ve společnosti pozorujeme spíš přesný opak těchto hodnot. Přičemž nejméně tolerantní jsou obvykle ti, kteří se považují za nejliberálnější. Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na naši politickou scénu.

„Vy proruská špíno! Jak si dovolujete…,” těmito slovy, plnými respektu a tolerance, reagovala europoslankyně Markéta Gregorová na jiný názor svého oponenta, europoslance Ondřeje Dostála. A pozvedla tím politickou kulturu na vysokou úroveň. Načež napomenula moderátora CNN Prima NEWS, že dovolil, aby něco takového vůbec zaznělo ve vysílání. Jinými slovy požadovala cenzuru. Podotýkám, že europoslankyně Gregorová je členkou Pirátské strany, tedy té nejliberlánější z nejliberálnějších. (dostupné zde)

Proč se z naší společnosti vytratila tolerance? Kde se stala chyba? Obávám se, že toleranci a respekt nelze vynutit kvótami, příkazy nebo zákazy, cenzura nepomůže. Albert Einstein říká: „Žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.” A to je přesně tento případ.

Západní civilizace je založena především na egoismu a konzumerismu. Láska, přátelství a tolerance jsou kvality duše, a duši jsme z našeho světa dávno vytěsnili. Vytvořili jsme bezduchou společnost a to, co nám zbylo, je jen stále pokročilejší vyprázdněnost, perverze a dekadence.

Tolerance je základní přirozeností lidské duše. Pokud duše skutečně hovoří s jinou duší, potom opravdu nezáleží na pohlaví, barvě pleti, sexuální orientaci, náboženském vyznání či politických preferencích. Není vůbec nutné tyto „nepodstatné” detaily, kterými se od sebe odlišujeme, nějak přehánět či zveličovat. Samozřejmě jsme různí, a to je dobře. Pokud bychom vypadali jako naprosto identičtí roboti, znamenalo by to, že je Stvořitel, který nás takto projektoval, poněkud nudný inženýr bez špetky fantazie.

Naše společnost je těžce nemocná a právě dospěla do terminální fáze onemocnění. Mnoho lidí, včetně dětí a mládeže, trpí depresemi. Lidé často berou antidepresiva a hledají způsob, jak uniknout ze světa, který přestává dávat smysl. Mnozí se potýkají se závislostmi různého druhu.

Sociální inženýři vyslyšeli poptávku a nabízejí zejména mladým lidem pozoruhodné ideologie. Když nejsme spokojeni se životem, můžeme se identifikovat jako to či ono, měnit si pohlaví podle nálady a tak dále. Na Západě dnes není neobvyklé ani to, že se někteří jedinci identifikují jako zvířata. A školy takovým dětem vycházejí vstříc.(dostupné zde) Pokud jsme dostatečně bohatí, můžeme zaplatit plastickým chirurgům, kteří z nás udělají, co si budeme přát. Ale budeme potom opravdu šťastní?

Olympijský ceremoniál v Paříži, plný nevkusu a obscénnosti, nám symbolicky ukazuje, že jsme se dostali na konec slepé uličky. Dál cesta nevede, musíme se vrátit zpět. Zpět ke svým kořenům, ke své přirozenosti, ke své duši…

Věděl již Jára Cimrman před více než sto lety, kam se naše civilizace ubírá? Předpokládám, že ano, byl to přece velký génius a vizionář.

Naše civilizace momentálně prochází destrukcí, abychom později povstali z popela jako bájný Fénix a začali znovu a lépe.

„Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.” - Jára Cimrman