Ještě k očkování na Covid

Jak relevantní jsou zjištění, která byla zveřejněna o vývoji očkovací látky na Covid vyplývající z uniklých dokumentů z Kochova institutu? Můj názor je, že i kdyby bylo zdokumentováno, že špičkoví vědci Kochova institutu si v laboratoři grilovali buřty na Bunsenově kahanu, zapíjeli to pašovanou stoličnou z Vladivostoku a na stole mezi Petriho miskami tančily polonahé doktorandky, na hodnocení bezpečnostního profilu očkovacích látek na Covid by to nemělo velký vliv. Na pověst Kochova institutu asi ano, ale na samotné hodnocení očkovací látky ne.

Text, který byl publikován na Blogosvětě o situaci a o uniklých dokumentech odhalujících zákulisí Kochova institutu, informuje a na závěr uvádí:

„Uniklé materiály z RKI tedy definitivně potvrzují to, co už všichni víme. Pandemie byla řízena zcela dle politické objednávky a různé vážené vědecké instituce byly dobré pouze k tomu, aby šílená rozhodnutí šílených politiků pokrývaly rádoby-odbornými stanovisky.“

Tento text čtu jako velmi kvalitní, dobře napsaný a zajímavý. Já za sebe se ale omlouvám. Mně ještě nedocvaklo, že pandemie byla řízena dle politické objednávky šílených politiků, a ani mě o tom nepřesvědčují předkládané argumenty. Co ale vím docela jistě, je, že podobná argumentace, která rozhodně působí velmi přesvědčivě, se těší velkému zájmu čtenářů hledajících „objektivní pravdu“ o tom, jak to ve světě vývoje léků a očkování chodí. Také vím, že tento text byl redakčně vybrán jako zajímavý a jeho čtenost je velmi vysoká.

Můj názor ohledně očkování „ano či ne“ je celkem hotový, jak jsem již psal dříve. Má argumentace je založena na tom, že důvody, proč očkování věřím, jsou v podstatě stejné jako má víra v to, že výtah, do kterého vlezu, mě bezpečně doveze do vybraného poschodí. Ano, je to víra v to, že určité věci s mírou blížící se jistotě fungují.

Nyní mě ale zajímá spíše to, jak se může také utvářet mínění čtenáře.

Problematika vývoje očkovací látky na cokoliv je vysoce odborná. Články a texty, které se vyjadřují k různým aspektům tohoto procesu a které mají šanci být odbornou komunitou brány vážně, jsou publikovány ve specializovaných časopisech. Na jejich kvalitu se vztahují velice přísná kritéria. To ale dává smysl – pokud chce někdo publikovat třeba v Lancetu, musí to mít štábní kulturu. Tyto texty jsou „peer-reviewed“, tedy posuzovány vysoce kompetentními odborníky, kteří většinu svého života strávili studiem dané problematiky a tak nějak vědí, o čem je řeč. Navíc jsou chytří, vzdělaní a pracovití, což mi snad můžete věřit bez dalšího důkazu. Texty jsou navíc určeny pro odbornou veřejnost.

Naproti tomu blogy publikované na Blogosvětě píší lidé, kteří mají potřebu vyjadřovat se k různým tématům společenského života. Je to tedy naprosto jiný žánr a naprosto jiná kvalifikace. Nikoliv horší nebo špatná, ale kvalitativně jiná. Zároveň je zde také jiný způsob posuzování textů, které redakční rada vybírá k širšímu publikování. Troufám si říct, že není v silách „názorového periodika“ posuzovat odborné kvality textů týkajících se vysoce odborných otázek zkoušení očkovací látky. A tak se stane, že jsou publikovány texty, jejichž závěry někdo může omylem brát i vážně.

Abych se vyvaroval toho, že i mě někdo bude brát vážně, píšu své texty na blogu jako básník a publicista a nepozorovaně mezi těmito žánry přecházím. Někdy ani sám nepoznám, který žánr právě používám.

https://www.blogosvet.cz/article/koch-v-kelu-62IyL

https://www.blogosvet.cz/article/ockovani-na-covid-ano-ci-ne-XO6z9