Očkování na covid - ano či ne?

Teď řeknu něco, čím se okamžitě v očích mnoha lidí naprosto zesměšním. Na covid jsem se nechal očkovat – a to několikrát. Podlehl jsem státní propagandě koordinované z velkých světových center, bohatými zákulisními hráči se skrytou motivací. Covid jsem zatím nedostal a podle všeho, i po několikerém očkování, si stále uchovávám velkou většinu vitálních funkcí.

Když už jsem u toho odhalování, musím se přiznat, že jsem nijak zvlášť nestudoval tisíce stran odborných textů týkajících se farmakodynamiky, farmakokinetiky ani bezpečnostního profilu používaných očkovacích látek. Nenapadlo mě ani podívat se na design studií popisujících proces testování vakcín a použitou metodiku statistického hodnocení.

Kdybych o tom ale přemýšlel víc, asi bych postupoval stejně jako při rozhodování, kam si v neznámém městě zajít koupit deset deka šunkového salámu.

Představte si, že v tomhle nejmenovaném městečku na náměstí existují jen dva obchody: hodinářství a masna. V hodinářství prodávají hodiny a další věci s hodinami více či méně související. Můžete si tam hodiny také nechat opravit nebo seřídit. Rozumí tomu a mají na to potřebnou kvalifikaci. Také tam pracuje velmi příjemná, sečtělá paní Eliška, která se na zákazníky hezky usmívá.

Ve druhém obchodě, v masně, pracuje pan Jelítko, vyučením řezník. Prodává šunky, kotlety, párky a další klasické výrobky, které byste v masně čekali.

Protože mám občas rád netradiční postupy, rozhodl bych se jít nejprve do hodinářství a paní Eliška by to třeba vzala jako dobrý vtip kdybych na ní chtěl šunkový salám. Ale i mně by brzy došlo, že hodinářství není to pravé místo pro nákup lahůdkové uzeniny. S trochou lítosti bych tedy změnil směr a zamířil do masny k panu Jelítkovi. Tam bych si podle očekávání koupil deset deka šunkového salámu a jedno pivo. Rozhodovací úloha by byla úspěšně vyřešena.

Protože jsem v podstatě jednoduchý člověk, podobný styl myšlení jsem aplikoval při rozhodování, zda se nechat očkovat nebo ne. Na jedné straně jsem slyšel kritiky očkování ze všech možných koutů společnosti – včetně hodinářství, producentů domácích uzenin a dobrovolných hasičů. Na druhé straně jsem měl možnost seznámit se s výsledky klinických zkoušek na odborných pracovištích, která se hodnocením léků zabývají. Nic jsem ale neprověřoval a šel jsem do toho.

Přestože si připadám trochu jednoduchý, naivní a občas se za svůj postoj stydím, zvlášť když stále vyplouvají na povrch další kritiky, mám pocit, že mé rozhodnutí bylo jediné možné. Současná společnost je založena na standardizaci a důvěře v existující postupy prováděné pověřenými osobami, které jsem nikdy neviděl a asi nikdy neuvidím.

Když si koupím letenku, automaticky počítám s tím, že letadlo splňuje všechny normy a před letem bylo důkladně prověřeno. Letecké společnosti i výrobci letadel se snaží maximalizovat zisky, ale nepřipadá mi pravděpodobné, že by třeba ušetřili tím, že by nenamontovali knipl. Když si koupím auto, věřím, že se mi nerozpadne za první zatáčkou. A když vlezu do výtahu, očekávám, že nespadne.

Stejně tak mi není jasné, jestli všichni kritici očkování proti covidu také zásadně odmítají jakékoliv přípravky farmaceutického průmyslu. Nebo zda si před užitím paralenu nejprve nastudují jeho toxikologický profil.

Píšu to tak, protože lidová kritika očkování proti covidu mi stále moc nedává smysl. Zároveň ale znám lidi, kterých si vážím, a kteří se právě kvůli nedůvěře k vakcínám nikdy očkovat nenechali. Aby bylo jasno: na konci tohoto textu nechci být ani konfrontační, ani ironický, tak jak jsem ho začal. Vidím tu ale pouze dvě možnosti: buď civilizace s jejími systémy kontroly, nebo prales a jeskyně.