K návštěvě německé ministryně v Sýrii

Možná to není nejpodstatnější aspekt této návštěvy, na které A. Baerbockovu doprovázel francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot (tomu ale nový lídr Sýrie ruku podal), leč jak praví dávná moudrost, ďábel je ukryt v detailu. Ale budiž. Znalci nás ujišťují, že v islámském světě se ženám ruce nepodávají, proč by se tedy oddaný muslim měl chovat jinak. Ostatně ani A. Baerbocková s něčím takovým nepočítala, jak informovala Deutsche Welle na síti X. „Už když jsem přijela, bylo mi jasné, že tady zjevně žádné běžné stisky rukou nebudou,“ uvedla ministryně a dodala: „Také ale bylo zřejmé, a věřím, že i mým partnerům v dialogu, že nejen já, ale ani francouzský ministr zahraničí tento pohled na věc nesdílí. Proto francouzský ministr ruku (k pozdravu) nenatáhl.“ Natáhl ji ale Ahmad Šara a s J-N. Barrotem si stiskli ruce jen letmo.

Odkaz:

https://x.com/dwnews/status/1875755352756560189

Pokud tedy budeme s povytažením obočí akceptovat zvyklost hostitelské země nepodat ruku ženě, neměli bychom v žádném případě kritizovat oděv, v němž ministryně Baerbocková na jednání s novým syrským vedením přišla (viz video v odkazu). Osobně námitku, že mohla projevit více dobré vůle a obléknout se vkusněji, i to se na českém internetu objevilo, zásadně odmítám. Stejně tak mohl projevit dobrou vůli a vstřícnost A. Šara a A. Baerbockové ruku podat (neubylo by ho). Nelze-li toto, proč klást požadavky na hosta ze Západu? Proč by evropská ministryně měla udělat ústupek, pokud jde o dress code? Jistě, A. Šara se převlékl z vojenské uniformy do civilního obleku s kravatou. Je to jeho svobodná volba. Právě tak bylo svobodnou volbou A. Baerbockové vzít si bílou halenku a přiléhavé kalhoty; to je ve svobodné části Evropy standardní dámský oděv.

Německá ministryně zavítala do Damašku s cílem jednat jako rovný s rovným, ve stylu „já pán, ty pán“. Jakékoli, byť i formální podbízení se muslimským hostitelům, a to budiž chápáno obecně, nejen ve vztahu k tomuto „případu“, považuji za hrubou chybu. Jsou-li mezi námi rozdíly, a oni lpějí na svých odlišnostech, musí to být patrné i z naší strany. Proto si myslím, že německá ministryně by měla mít naši podporu; tu si zaslouží, nikoli kritiku. Tou si jen podřezáváme vlastní větev.