Oslava bonzáctví, aneb žaluji sám sebe!

Žaluji autora tohoto blogu za (zlo)činy, které páchá:

rád žije a dýchá,

rád se směje a usmívá,

rád se objímá a líbá (např. s manželkou),

rád zpívá a hraje na kytaru,

rád sportuje a chodí pěšky,

rád pracuje na zahradě (a to i s rýčem, vidlemi a kosou),

rád je venku a na sluníčku,

rád pobývá v přírodě,

rád plave v řece,

rád čte to, co ho zajímá a baví,

rád poslouchá a čte ty, kteří mu mají co říci,

rád se raduje a rozdává úsměv a smích,

rád si hraje,

rád se baví s těmi, které má rád,

rád píše o tom, co má rád,

rád píše i o tom, co nemá rád,

rád jezdí vlakem, autobusem a na kole,

rád navštěvuje restaurace, bazény, kina a divadla, pokud se to zrovna smí a pokud je tam vpuštěn.

K tomu nutno připočíst další aktuální veskrze společenské (zlo)činy:

nerad nosí respirátor a roušku (pokud by se to zase vyžadovalo),

nerad se dívá (vlastně nedívá) na zprávy,

nerad se rozčiluje,

nerad se hádá,

nerad nakupuje (i bez roušky či respirátoru),

nerad se nechává manipulovat a citově vydírat,

chce mír, harmonii, rovnováhu,

chce úctu, respekt a toleranci,

nechce být smart a online,

nechce držet hubu a krok,

chce spolupráci, nechce boj,

chce lásku, nechce strach.

Navíc žalovaný se za své (zlo)činy ani nestydí, nehodlá se omlouvat, a naopak hodlá v nich pokračovat. Žalovaný dokonce dává přednost zákonům přírodním, před zákony lidské společnosti. Žalovaný autor tohoto blogu je v plném rozsahu vinen a zaslouží si trest nejvyšší. Vymazat ze společnosti.

Ze společnosti strachu, nenávisti, bolesti a utrpení, neustálého boje vymazán být chci, proto ten trest přijímám. Ovšem nebylo by lepší vymazat takovou společnost jako celek a založit novou: laskavou, radostnou, spolupracující?

Máme to ve svých rukou. Věřme tomu a přírodní (božské) síly nám pomohou, když nepůjdeme proti nim a proti sobě. Na začátku Covidu nás spojil strach. Pak nás strach rozdělil. To on umí. Komu to asi prospívá? Odpověď je jednoduchá: rozděl a panuj. Je potřeba postoupit dál a strach něčím nahradit. Ale čím? Něčím, co ho překoná. Zkusme radost ze života, smích a lásku.

Strach nám na jednu stranu umožňuje přežít (to je ten zdravý, instinktivní strach), na druhou stranu život zabíjí (to je ten chronický, panický, úzkostný, depresivní strach). Naopak radost, smích a láska život podporují. Záleží na nás, co si vybereme.

Dovolme si odvahu se od strachu od-vázat a bude se nám žít líp. Budeme zdravější a šťastnější. To je naše naděje a u nás Čechů ještě jedno specifikum: smysl pro humor, který nás přenáší přes těžké situace.