Systémoví hrdopyši

Hrdý člověk může být i hrdinou, protože něco dokázal, něco se mu povedlo a došel uznání, pyšného vnímáme trochu jinak, jako nafoukance, nadutce.

Proč jsem to takto spojil? A ještě do toho zapojil systém? Systémový hrdopych je produktem a zároveň oporou systému. Přičemž přispívá k jeho hroucení a sebedestrukci.

A kde se hrdopyši nejvíc vyskytují? V politice. Ta může nahoru vynést člověka, který nic moc neumí, mimo politiku se tak dobře a lehce neuživí, je nasvícen reflektory a kamerami a v dnešní době může i excelovat na sociálních sítích a vytvořit si svůj fanklub.

Může být právem hrdý na svoji dosaženou pozici, na svůj vliv, který často neodpovídá jeho schopnostem. Systém mu přeje, on ho svou činností podporuje a zároveň ho potřebuje. V jiném systému by tak rychle nevyšplhal nahoru, nebo by se do politiky vůbec nedostal.

Nahoře zjistí, že je „mocný“ a začíná trpět nemocí z dosažené moci. A zde přijde ta pýcha. A tím i proměna. Ve stále větší míře se objevují charakterové vady navázané právě na pýchu: arogance, povýšenost, pokrytectví. Zároveň se umenšují vlastnosti jako pokora, schopnost sebereflexe, respekt k jiným. Tyto vlastnosti buď v tom prostředí zakrňují nebo je dokázal předtím, než byl zvolen, umně předstírat.

Takže z hrdého hrdiny, který uspěl ve volbách, se stává pyšný hlupák, který si chce udržet svou moc a vlivnou pozici za každou cenu. Hrdopych postupně vymění hrdost za pýchu, a protože pýcha předchází pád, jednou k tomu „pádu“ (tj. nezvolení) dospěje.

Avšak snaží se tomu předejít a využívá k tomu všechny prostředky, např. dvojí (dozi)metr nebo korespondenční volby. Ale může to fungovat věčně?

Ještě před více jak 10 lety politikou vládly dvě velké strany (ODS a ČSSD) a k tomu byli lidovci či ještě někdo, kdo byl jazýčkem na vahách a šel do koalice, příp. vznikla opoziční smlouva. Systém byl stabilní a dokázal do politiky přivést intelektuálně zdatné (byť často konfliktní a sebestředné) osobnosti.

Dnes politické strany žádné osobnosti neprodukují, stačí se podívat na současnou sociální demokracii. Systém politických stran se vyčerpal. Proto byl na jistou dobu nahrazen systémem oligarchickým, kdy si oligarcha založil stranu, vyhrál volby, dokonce nám vládl, a možná se k vládě vrátí. A pak je neustále rostoucí počet malých straniček, které se pohybují hluboko pod čárou ponoru či na hraně zvolení.

Pozice, moc, vliv a prachy jsou zkrátka lákavé drogy. Tak pro hrdopychy určitě. Jak dopadne ODS, když si zachovala jako svou poznávací „značku“ Pavla Novotného? Je to již projev vyprázdněnosti ideové a personální? Nebo jen arogance hlouposti? Stane se z Řeporyjce předseda nebo vězeň?

Vydala se ODS už definitivně na cestu ČSSD? ODS dlouhodobě zachraňovali starostové a hejtmani. Ale ti nejlepší buď odešli, nebo už zemřeli.

Podívejme se na to optikou, že vládu (vlády) vybírá a drží při životě globální korporace, jež si upravily systém k obrazu svému. Používají k tomu své vlivné a nezničitelné komplexy, jako jsou vojensko-průmyslový komplex, finančně-bankovně-dluhový komplex, farmaceuticko-zdravotnický komplex, mediálně-byrokraticko-vzdělávací komplex a tyto komplexy v podstatě řídí politiky, kteří jsou plebsu předhazování jako nějací údajně mocní. Ti jsou jen poslušnými vykonavateli zadání. Je ta globální komplexní struktura opravdu nezničitelná? Zdánlivě ano. Je nějaká naděje na změnu systému? Možná tou největší nadějí jsou hrdopyši. Ti ho hrdě a pyšně dovedou ke zhroucení a my bychom měli být připraveni (díky ostrůvkům pozitivní deviace) na jeho výměnu či proměnu.

Změna, pohyb, vývoj a evoluce jsou zkrátka základními zákony Vesmíru, a to žádní hrdopyši (jakkoliv vlivní) neovlivní.