Selský rozum a pragmatismus vs. progresivismus a právní fundamentalismus
společnost, selský rozum, fundamentalismus
Kam se ztratil selský rozum, pragmatismus a s ním elementární lidství? Proč se fungující a pragmatická nejen sousedská vzájemnost proměnila v právní fundamentalismus? Pravidla se dříve tak nehrotila a byla pragmatická snaha, aby to fungovalo a když to nešlo jinak, pravidla se přizpůsobila, trochu ohnula, brala se jen neformálně jako nutné zlo, jako formalita, která když nemá logiku, tak se nevyžaduje.
Dnes je to úplně naopak, lidé se mají přizpůsobit předpisům, a když to nejde? Předpis je geniální a musí se dodržet. Pokud to nefunguje, je třeba předpis zpřesnit a zpřísnit. Poučení z chyb, sebereflexe, logika, selský rozum? Zapomeňte, to je staré harampádí, které nepatří do současného moderního pokroku, do progresivního DOBRA, které vám přinášíme a vy si ho musíte vzít, ikdyž ho nechcete.
Nikdo už se nezamýšlí nad tím, proč tak skvělé progresivní dobro odmítáme? Staromilství, nechuť k novotám? Nebo naopak zkušenost, moudrost, nadhled starší generace, která už má leccos odžito a připomíná ji to něco, co už zažila? A brání se tomu? Zamyslet se nad tím, proč to nefunguje a s čím by to tak mohlo souviset, to se od progresivních fundamentalistů nedá vůbec očekávat.
Změny nikdy nepřinášeli dogmatici, kteří mají jasno a jdou jen vyšlapanými cestičkami, ale rebelové, kteří pochybují a jdou cestami jinými, neprobádanými. Třebas i slepými uličkami, ale za sebe a podle sebe. Ti hodní a poslušní, se učí sloužit, ti zlobiví se učí, jak se prosadit, jak něco umět a poznat, jak dělat to, co mě baví a k čemu mám vlohy.
Lidé se zpravidla rozhodují pragmaticky, rozumem, ale také pod vlivem emocí. Přitom je nejlepší si to v klidu promyslet, vyargumentovat a pak se rozhodnout a vzít v úvahu i svůj pocit. Ale lidé se spojují a spolupracují především na základě citu, lidství. To se nevytratilo, možná to i trochu vzrůstá, ale rozhodně se to nijak nepropaguje.
Navíc tu platí zákon akce a reakce, což znamená, že na propagandu a cenzuru se nějak reaguje, někdo se tím poslušně řídí, vůbec nad tím nepřemýšlí, jiný o tom pochybuje a rebeluje, otevřeně či skrytě. Fundamentalistům uniká, že mohu naoko „souhlasit“, nebo spíš mlčet, ale myslím si svoje. Třeba o byrokracii, které se vyhnout nemohu (v práci to nejde) a nějak s ní musím vyjít, ikdyž nejradši bych s ní vyběhnul. Jsem přesvědčen, že byrokracie v současné podobě škodí lidem, protože slouží hlavně zájmům globálních korporací. A ty zájmy předem vylučují selský rozum, soběstačnost a nezávislost. Byrokracie vylučuje jednoduchost a srozumitelnost. Platí však všeho do času a také, když se příliš tlačí na pilu, pila se zlomí. Nehledě na to, že zakázané ovoce nejvíc chutná.
Už svítá? V době, kdy se Slunce (na severní polokouli) obrátilo a světla začalo ubývat? Chci tomu věřit. Podívejme se na to postupné "hroucení", spíš tedy "drolení" v české politice, jak se do svých lží zaplétají (Rakušan), jak se dnes hystericky chová ministryně (oficiálně) obrany k náčelníkovi generálního štábu, kterého si včera sama vybrala, jak bezduchá ODS nedokáže vyloučit své alter ego Pavla Novotného apod.
Volby mají upevnit a potvrdit vládnoucí moc, proto korespondenční volba. Připomnělo mi to hlášku z Vesničky: "to neděláš dobře, Jaromíre, s těmi sirkami". Nálady se mění, kyvadlo dějin se obrací, možná je důvod k mírnému optimismu. Teď ještě, co tím optimismem může být? Že náraz a kolaps už přijde rychle, že nás čeká začátek regenerace? Nebo, že se naopak podaří náraz zbrzdit a zmírnit? Sám nevím a nechám se překvapit. Zázraky se dějí a myšlenky se zhmotňují, tak mějme dobré myšlenky.