Proč mám rád tetu N.
Teta N. bydlí o patro výš. Nikdy moc nepracovala, a proto měla vždy dost volného času, aby sledovala, co se děje v domě a okolí. Začal jsem ji mít rád až v dospělosti, jako děti jsme ji moc nemuseli. Pořád hlídala, abychom špinavými botami neumazali schody, a když jsme si hráli a trochu víc křičeli, hned na nás přiběhla s tím, že jestli okamžitě nepřestaneme, řekne to rodičům. Tak jsme se jí spíš vyhýbali a trochu se jí i posmívali. Mezi sebou jsme jí říkali „blbko“, protože moc chytrosti nepobrala. Dodatečně se jí omlouvám.
Teta N. sice nemá žádné školy ani toho moc nezná kromě baráku, ve kterém už žije hrozně dlouho, ale zato má přehled a, jak se říká, pusu prořízlou. Ví o každém sousedovi – co dělá, s kým chodí, kdo se hádá a kdo víc pije – a nenechá si to pro sebe. Pokud se člověk chce dozvědět něco nového, není nic lepšího než se s ní na schodech zastavit a trochu popovídat. Někdo se na ni sice může dívat z patra, ale být drbna vyžaduje dobrou pozorovací schopnost, dobrou paměť a dobrou vyřídilku. A to všechno teta N. má. Nikdy vám nepodá prostý výčet událostí – vždy to proloží pořádnou dávkou emocí. Když někoho má ráda, dokáže to dát najevo, a zrovna tak, když se jí někdo nelíbí. Někdy mi sice připadá, že to až moc přehání, ale pak si řeknu, že to je prostě takový žižkovský folklor, že to na tu pavlač patří, a tak si to i trochu užívám.
Trochu horší je to, když jde na domovní schůzi a teta N. si vezme slovo. Jak má pořád ty emoce, není k zastavení. To, co vám připadá jako zábavné, když s ní mluvíte na schodech, je na schůzi dost otravné. Pár lidí, kteří jsou na stejné vlně, ji poslouchá, i když si myslí, že by mohla být stručnější a méně provokativní, ale ostatní jsou z ní trochu bezradní. Znáte to – nikdo nemá chuť sedět hodiny na domovní schůzi a poslouchat hysterické výlevy. Někdy nejde jen o drby, občas se jí podaří i někoho urazit, a pak jsou z toho nepříjemnosti. No ale to je naše teta N.
Teta N. do našeho domu prostě patří. Myje schody, chodí čistě oblečená a pokud zrovna není na domovní schůzi, kde je trochu otravná a nebezpečná, tak si bez ní náš dům ani nedovedu představit. Tak proto mám naší tetu N. rád.