Zapletl jsem se s mladou intelektuálkou
Naštěstí jenom do diskuze.
Je jí asi třicet čtyři. Studovala tak dlouho, že za tu dobu stihl Hitler vyvolat a prohrát světovou válku. Obor, o kterém jsme se nebavili, protože podle mne je zbytečný a ona ví, že si to myslím. Žije už delší čas někde na severu „Anglie“, York, Edinburgh, prostě tyhle oblasti, kde se anglicky moc nedomluvíte a není to kvůli přistěhovalcům. Je to totiž tak progresivní obor, že dokonce i pod Fialovou vládou se v Čechách těžko hledá uplatnění. Pořád máme co dohánět.
Je v očekávání. Čeká dvě děti najednou – první a poslední.
Intelektuálka byla spokojená, protože v Čechách konečně budeme mít korespondenční volbu. Stěžovala si, že při minulé prezidentské volbě musela jet až na ambasádu do Londýna. Udělala to jen v prvním kole, v druhém na to už neměla peníze.
Nediskrétně jsem se zeptal, koho volila. Řekla mi to. Namítl jsem, že cestovat takovou dálku kvůli tomu, aby 34 let po pádu bolševického režimu házela do urny rozvědčíka, mi připadá ekelhaft. Nechala si vysvětlit, co to znamená. Pak mi vysvětlila, kde dělám ve svých úvahách chybu a pak bylo ticho.
Říkala, že naše generace selhala. Prý jim předáváme ten svět ve strašném stavu. Podotkl jsem, že nic nepředáváme, já tedy rozhodně ne, stejně mám tak nějak pocit, že není komu, a už vůbec ne ve strašném stavu. Že by koukala, kdyby viděla v 89tém, říkal jsem. Přemýšlel jsem nad nějakým příkladem. Popsal jsem jí, jak vypadaly Krušné hory koncem osmdesátých let a co to byly kyselé deště, protože to nevěděla, chemie jí vůbec nezajímá. Říkala, že to je dávno.
Vzpomněl jsem si vzápětí na tu slavnou buštěhradskou haldu, jak o ní psal do Mladého světa Josef Velek, kterého si už nikdo nepamatuje a tu haldu také ne. Chtěl jsem jí to říct, ale neudělal jsem to.
Shodli jsme se, že ubylo hmyzu. Já to vím, mimo jiné protože ještě jezdím autem, a ona to četla. Byli jsme rádi, že jsme se shodli, ale pak jsme se neshodli, co s tím.
Vrátil jsem na stůl rozvědčíka řka trochu potměšile, že to první kolo volby musela být slušná ekologická stopa. Souhlasila, ale použila to jako argument pro korespondenční volbu. Ptal jsem se, kdy se vrátí do Čech, když tu i díky ní máme tak skvělé politiky. Říkal jsem, že jsem nevolil vládní představitele dobrých patnáct let, možná dvacet, v lepším případě mne zastupuje opozice, ale spíše nikdo, a že to musí být skvělý pocit žít v zemi, jejíž vládu nebo prezidenta jsem volil. Že si to už nepamatuju, jaké to je.
Říkala, že neví, ale asi se spíš nevrátí. Manžel stejně není Čech. V Anglii je to lepší, i když bohužel nejsou v EU. A občas se tam vraždí malé holčičky na hodinách tance, dodal jsem já, ale skočila mi do řeči, že ty demonstrace těch odporných pravičáků by měla policie potlačit, to je přeci hrozné. Volit ale bude příště určitě zase, korespondenčně, doufá. Asi STAN.
Vím, že hodně lyžovala, tak jsem se ptal, zda ještě jezdí. Už ne, je přece těhotná. A nádherně se usmála. V Anglii stejně není moc kam a jinde je to daleko a drahé a nebylo by to správné. Mimčo se lyžovat nenaučí, už navždy bude málo sněhu, někde to četla.
Vzpomínal jsem, jak jsem byl v devadesátkách poprvé lyžovat v Itálii a od té doby tam jezdím každý rok, i když je to daleko a drahé. Přemýšlel jsem chvíli, zda je to správné a řekl jsem, že jo. A rychle jsem pokračoval, že když se mi narodila dcera, tak jsme jí vytáhli lanovkou nahoru sáňky, protože byla s námi v Itálii dřív, než se naučila chodit, a se ženou jsme se střídali v hlídání a lyžování. Říkala, že jí rodiče taky brali jako malou do Alp, ale vůbec si to nepamatuje. Pokýval jsem hlavou, že je to jasné.
Pak mi udělala kapslové kafe a sobě po kratším váhání taky. Obě kapsle vyhodila do tříděného odpadu. Vyprávěl jsem jí, že když jsem měl prvního turka v životě, že mne to tak nakoplo, že jsem celou noc nespal. Bylo to v časech kyselých dešťů a ozonových děr. Dneska už na mne kafe tolik nezabírá stejně jako třeba televizní zprávy, říkal jsem smutně. A že lógr jsem tehdy ekologicky vylil do trávy, protože to bylo na táboře. A pak jsem vzpomínal, že tříděný odpad stejně neexistoval, respektive papír se dal odvážet do sběrny, čímž se dalo vydělat pár korun pro studenta. Plasty nebyly skoro vůbec. Prý z čeho byla vyrobena třeba myčka?
Rychle pak dodala o Turkovi ať nemluvím, že je to špatně. Proč prý tam není Kolaja a ty kapsle že jsou fajn, kafe s lógrem v životě neměla, musí být hnusné. Vzpomněl jsem si na meltu a byl jsem zticha.
Pak jsem jel do země, jejíž představitele ona volí. Chtěl jsem si číst knížku, kterou jsem měl s sebou, ale nemohl jsem se soustředit. Přemýšlel jsem o base effectu. Nevím, o čem přemýšlela ona, něco ťukala do mobilu hned jak jsme se rozešli. Byl to hezký den.