Jak se připravuji na dezinformační kampaň k volbám
Dle informací seriózních novinářů, s tím, jak se blíží parlamentní volby, se bude zvyšovat riziko dezinformační kampaně ze strany třetích stran.
Je to hrozba, kterou nechci podcenit. Není mi sice zcela jasné, jakým způsobem by tato dezinformační kampaň měla probíhat, aby mohla výsledky voleb ovlivnit, ale domnívám se, že by šlo nejspíše o falešné informace, jejichž cílem by bylo zdiskreditovat naši současnou politickou reprezentaci. Tyto informace by se mohly šířit na TikToku, Facebooku nebo prostřednictvím řetězových e-mailů, jak to známe podle vzoru Rumunska a Gruzie.
Iniciátor takových zpráv pravděpodobně počítá s důvěřivostí či naivitou části příjemců těchto sdělení. Jinak by přece nemohl kalkulovat s tím, že někdo během krátké chvíle na základě řetězového e-mailu změní své dlouhodobé politické preference – zvláště při snadné dostupnosti nespočtu alternativních informačních zdrojů. Nejsem však odborníkem na možnosti ovlivňování voličů moderními metodami. Vzhledem k předpokládané cílové skupině a své pověsti zároveň nevylučuji, že i já se stanu příjemcem těchto zpráv.
Připravovat se proto začínám už dnes. Všechny knihy ruských autorů, které jsem měl ve své knihovně – včetně obou Tolstojů, Dostojevského, Gogola, Čechova a Turgeněva – jsem už přestěhoval do sklepa. Nechtěl jsem je hned vyhodit, aby si toho případně někdo nevšiml a nebylo mu to podezřelé. Až na jeden incident, kdy mi na chodbě vypadla Šolochovova Rozrušená země a všimla si toho naše paní správcová, proběhlo vše hladce. To mi ale trochu zkazilo náladu. Zrovna Šolochov, kdyby to byl alespoň Gogol...
Když to však takto veřejně přiznávám, rovnou dodám, že jsem nic z toho nejméně třicet let nečetl. Tyto knihy jsem měl z donucení vystavené na čestném místě ve své knihovně hlavně kvůli případným návštěvám domovního důvěrníka ještě z předrevoluční doby. Jednoho Čechova jsem měl dokonce v ruštině, ale rusky už neumím. Také prohlašuji, že jsem měl z ruštiny opakovaně dostatečnou, což mi sice dnes nikdo jako třetí odboj neuzná, ale i tak jsem na sebe dost pyšný.
Dále plánuji vyhýbat se, jak čert kříži, všem, kdo budou v seriózním tisku označeni jako napojení na prokremelské kruhy kolem bývalého prezidenta Klause. Podle citace z článku níže tedy například „Motoristům:
„Zrovna u Motoristů, kteří jsou navázáni na otevřeně prokremelské kruhy kolem bývalého prezidenta Klause, lze předpokládat mohutnou snahu o podporu…“ (citace dle Seznam Zprávy).
Tak vida, Klaus – jeden ze zakladatelů naší novodobé demokratické státnosti, osoba, která byla deset let naším prezidentem, a předtím premiérem a ministrem financí – v tom má být namočen také.
V každém případě, ještě že vím, kam se v případě pochybností obrátit a komu zcela věřit.
P.S.: Tento text jsem napsal ve snaze o trochu odlehčený styl, ale lehko mi z podobných článků není. Nějak jsem už odvykl podobným úvahám, za které by se nemuselo stydět ani Rudé právo.
Odkaz na článek: Seznam Zprávy
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-ktere-strany-mohou-v-kampani-hrat-ruskou-propagandu-266591